Články o terapiích

Zde si můžete přečíst několik mých článků na téma terapií, které ve své praxi používám. 

článek v časopise Kvalitní život

ENERGETICKÁ PSYCHOLOGIE (metoda EFT)

O metodě EFT

EFT (techniky emoční svobody) je revoluční psychoterapeutická technika, která velmi jemně a rychle dokáže pomoci často i tam, kde lékařská věda a jiné terapeutické způsoby selhávají. Jejím tvůrcem je americký inženýr Gary Craig. V ČR metodu EFT iniciovala a rozšířila Sindy Zdena Katayama, terapeutka a lektorka, zakladatelka Institutu energetické psychologie.

Metoda EFT vychází ze znalostí Tradiční čínské medicíny a prakticky spojuje akupresuru s psychologií. Člověka vnímá jako systém myšlenek, vzpomínek, emocí a energie. Příčinu našich problémů (negativních emocí, fyzických či psychických bolestí a nemocí) pak spatřuje v poruše energetického systému lidského těla. Při samotné terapii dochází k opravě takovéto poruchy, což má za následek úplné vymizení nebo výrazné zmírnění potíží klienta. Na rozdíl od jiných psychoterapeutických metod se EFT vyznačuje velkou efektivností (uvádí se účinnost až 90%), rychlostí a nízkou mírou náročnosti pro klienta. Jedna EFT terapie trvá zpravidla 6090 minut.

Klient při terapii sedí a terapeut s ním vede cílený rozhovor na dané téma, přičemž aplikuje techniku EFT, která spočívá v jemném poklepávaní prsty na EFT body (na hlavě, rukou, případně na jiných částech těla), pod kterými se nacházejí hlavní meridiány (energetické dráhy v lidském těle). Při terapii se nepoužívají jehly, ani jiné nástroje. Nemusíte ležet, ani se svlékat. Nebudou Vám nabízeny žádné léky nebo potravní doplňky. Nebudete dlouze znovuprožívat nepříjemné události. Studie ukazují, že již po prvním sezení zaznamenává úlevu od problému přibližně 60% klientů, při následujících sezeních se terapie na dané téma většinou dokončuje. Jsou-li zpracovány veškeré aspekty problému a souvislosti, má výrazná úleva dlouhodobý charakter nebo se potíže již nevrací. Proto je důležitá zpětná vazba klienta terapeutovi po prvním sezení.

Metodou EFT lze řešit např. různé strachy a fobie (agorafobie, klaustrofobie, arachnofobie a mnohé další...), fyzické i psychické bolesti, úzkosti, panické poruchy (ataky), sociální fobii, deprese, závislosti (kouření, alkoholismus atd.), nadváha, traumata a PTSD, poúrazové a pooperační bolesti, nízké sebevědomí, vztahové problémy, chronické nemoci, kožní problémy, migrény, alergie, poruchy učení (dysgrafie, dyslexie apod.), ženské problémy, problémy s otěhotněním, výkonnost, práce, prokrastinace a mnoho dalšího. Lze pracovat s dětmi všeho věku i se zvířaty. Záběr metody EFT je velmi široký, NEVÁHEJTE SE ZEPTAT, zda je možné řešit i Váš problém!

MENTÁLNÍ ANOREXIE, BULIMIE

Poslední dobou se množí dotazy na možnosti řešení poruchy příjmu potravy, resp. MENTÁLNÍ ANOREXIE nebo BULIMIE metodou EFT.

Ano, obě tyto poruchy mají zpravidla vždy psychickou příčinu, proto jsou velmi dobře řešitelné. Pracuje se samozřejmě také s aktuálními projevy těchto poruch ("pocit, že to musím sníst.., následný pocit viny, že jsem to snědla apod., pocit, že to nemohu polknout apod.). Symptomy velmi často ustupují již po prvním sezení. Terapie může probíhat při současné konvenční léčbě, u těžších stádií anorexie to doporučuji.

ZAŽILI jste TRAUMA?

Většina z nás, bohužel, zřejmě odpoví, že ANO. Co si vlastně pod slovem "trauma" máme představit? Jedná se o prožitou událost, která na nás silně zapůsobila a zanechala v našem vědomí či podvědomí negativní emoční stopu. Ať už je spojena s fyzickou bolestí (úraz, nehoda apod.) či se jedná o trauma psychické (úmrtí bližního, rozchod, psych. týrání atd.), došlo při ní, z hlediska energetické psychologie, k poruše našeho energetického systému, projevující se obvykle sníženou životní vitalitou, neustálému vracení se k zážitku v bolestných vzpomínkách, lítostivostí, pocity křivdy, často i nespavostí nebo různými závislostmi (postižený chce tyto pocity odstínit třeba alkoholem). Mohl též vzniknout tzv. posttraumatický stresový syndrom (PTSD), který se projevuje depresemi a úzkostmi. Kdykoli si na prožité trauma vzpomeneme, porucha se projeví smutkem, lítostí, špatnou náladou, případně i fyzickou bolestí (často na hrudi). Každá tato vzpomínka je pak jednou z mnoha kapek, která plní pomyslný pohár, který jednou přeteče a může se projevit i těžkou či chronickou nemocí.

Chce-li takto postižený člověk opět fungovat jako dříve, je to velmi dobře možné! Metoda EFT, nebo-li Techniky emoční svobody, je k tomu velmi efektivním nástroje pomoci. Narozdíl od jiných terapeutických postupů, ať klasických (většinou doživotní antidepresiva) či alternativních, je EFT velmi rychlé (již po prvním sezení zpravidla přichází výrazná úleva), časově nenáročné (obvykle stačí ke zpracování traumatu samotného jedno až tři hodinová sezení) a hlavně šetrné ke klientovi. I s velmi těžkými traumaty dokáže pracovat tak, že člověk nemusí prožívat při terapii znovu emoční bolest (tzv. "technika bez slz").

EFT je také efektivní při řešení tzv. "programů zapomenuté bolesti", které se projevují po fyzických traumatech bolestí tehdy postiženého místa, trvající i mnoho let po úraze. Zde je efektivita velmi vysoká, objevují se i tzv. "EFT minutové zázraky", kdy chronická a velmi težce tlumitelná bolest po pár minutách aplikace metody EFT "zázračně" ustupuje a většinou se již nevrací!

Velmi často ve své praxi řeším traumata u pozůstalých po obětech dopravních nehod nebo jiných smrtelných úrazů, obejvují se i případy domácího násilí, ale i bolesti fyzické, kde je příčinou právě prožité trauma a mnohé další. Efektivita je velmi vysoká a prognóza vynikající.

EFT na fyzickou BOLEST

Fyzická bolest, ať už akutní či chronická, je velmi dobře řešitelná. Často se stává, že akutní bolest se v rámci terapie zcela ztratí nebo se výrazně sníží i během několika málo minut. Během terapeutického sezení se vyhledávají a zpracovávají i možné emoční příčiny bolesti, neboť právě emoce a psychická nerovnováha může být příčinou svalového napětí, které pak způsobuje útlak nervů, nepřirozenou polohu kloubů a následné vadné držení těla. Jistě znáte úsloví typu "hodně jsem si toho na sebe naložil" (bolesti zad), "mám toho plnou hlavu" (migrény) apod.

Bolesti získávají trvalý až chronický charakter, a i přes různá cvičení či rehabilitace přetrvávají. Jakmile se psychická příčina bolesti nalezne a zpracuje, zneutralizuje se související emoční náboj, vše se pak pozitivně projeví i fyzicky, bolest zmizí nebo výrazně ustoupí. Došlo-li ke zpracování všech jejích aspektů a souvislostí, pak se již zpravidla nevrací.

Velmi dobře se zpracovávají i bolesti způsobené traumaty (úrazy, autonehody apod.). Odbourává se tzv. "program zapomenuté bolesti", který si dlouhodobě neseme právě z traumatických zážitků. Program nám pak na nevědomé úrovni nevysvětlitelnou bolestí bez zjevných příčin takové trauma mnoho let "připomíná".

Ukazuje se, že EFT dokáže zkrátit dobu rehabilitace po operacích či úrazech o třetinu až polovinu času!

Terapie EFT a DEPRESE, ÚZKOSTI

Dotaz klienta:

"Dobrý den, 15 let beru dvoje antidepresiva a ráda bych se z toho konečně vymotala. Může mi EFT pomoct?"

Odpověď terapeuta:

"Dobrý den, ano, EFT pomáhá i při silných depresivních stavech a úzkostech. Zkušenosti mé a mých kolegů jsou takové, že valné procento depresivních klientů dojde po několika sezeních k tomu, že pod DOZOREM LÉKAŘE dávku antidepresiv snižuje, až je definitivně VYSADÍ. Terapeutická práce v případě těžkých depresí je zpravidla dlouhodobější a musí být systematická. Vyžaduje také jistou spolupráci klienta. Pracuje se s projevy úzkostí a depresí, hledají a zpracovávají se související aspekty a vzpomínky, spouštěče atd. Rozhodně však terapie netrvá dlouhé měsíce či roky, jako je tomu u běžné psychiatrické léčby."

HUBNUTÍ bez stresu

Metoda EFT velmi efektivně pracuje i s nadváhou. Za tím, že si nedokážeme udržet stálou ideální hmotnost, ve valné většině případů stojí stres, negativní emoce a různé obavy či strachy. Obecně se říká, že se tyto aspekty podílí na hmotnosti běžného moderního člověka naší doby až 10ti procenty jeho celkové váhy.

Je-li psychika permanentně ve stresu, tj. ve stavu připravenosti na boj nebo útěk, vysílá pak tělu příkazy, podle kterých se většina energie získané potravou ukládá, aby z ní tělo mohlo efektivně čerpat právě při tomto "boji" nebo "útěku". Tělo je potom neustále v pohotovosti a dál a dál ukládá energii v podobě tukových zásob. Boj či útok však nepřichází a my přibíráme. A pokud se již rozhodneme s tím něco dělat, pravděpodobně dietou či zvýšeným pohybem, zpravidla připravujeme psychice jen další stres. Obecně platí, že pokud se o něco vehementně snažíme a netěší nás to, tak to prostě nefunguje. Dochází k tzv. jo-jo efektu, nebo se váha zarazí v určitém místě a nedaří se hubnout dál. A právě techniky emoční svobody nám pomohou tyto nepříjemnosti nejen zvládat, ale dokáží z hubnutí udělat zábavu, na kterou se můžeme těšit. A vzhledem k tomu, že Metoda EFT umí pracovat se stresy a emocemi oběcně, dokáže při práci s minulostí efektivně vydláždit cestu k úspěšnému, klidnému a pohodovému hubnutí bez stresu.

Pracuje např. s (ne)vírou, že klient zhubne, s jeho předchozími zkušenostmi s hubnutím, s jeho motivací, se vztahem ke svému tělu a podobně. Pracuje i s přítomností, při které zbavuje klienta tzv. cravingu (v překladu "bažení") po dobrotách, na kterých klient tzv. ujíždí (čokoláda, chipsy, sladkosti po slaném jídle atd.), pomáhá klientovi identifikovat pocity, které jej vedou k přejídání, pracuje i se vztahem k jídlu obecně. Všímá si a efektivně pracuje i s pocity nedostatku jako takového, neboť právě ten je s nadváhou emočně úzce propojen. Při práci s budoucností pak např. řeší události, které mohou nastat, až bude klient mít svou ideální váhu, a které by mohly bránit jejímu udržení. Vhodné je celý proces hubnutí podpořit hypnózou. Při tvorbě hypnotického skryptu se pak dbá především na to, aby s klientem tzv. souzněl a podvědomí pak mělo ideální podmínky dávat tělu dávat takové pokyny, které povedou k co nejefektivnějšímu spalování tuku. A pokud klient chce hubnout skutečně rychle a nanejvýš efektivně, je vhodné absolvovat na hubnutí EFT koučink. Ten dokáže člověku, mimo jiné, pomoci udržet patřičnou motivaci, vedoucí k cíli, tj. zhubnout a svou váhu si v klidu udržovat.

ODVYKÁNÍ KOUŘENÍ a ostatní ZÁVISLOTI

Metoda EFT velmi efektivně pracuje se závislostmi mnoha druhů, včetně té na nikotinu.

Při terapii se zpracovává tzv. "crawing" neboli bažení po cigaretě, chuť na cigaretu, hledají se tzv. soupravy (káva + cigareta, chvilka klidu pro sebe + cigareta a další). Řeší se i průvodní obavy a strachy, např. "že přiberu, když přestanu kouřit" atd.

Zpracovávají se i abstinenční příznaky, které se po běžném vysazení cigarety mohou objevovat. Případně se řeší, jaké výhody nám cigareta poskytuje (pocit bezpečí, uklidnění cigaretou, zahánění nudy cigaretou apod.)

Podobně se umí EFT vypořádat i s ALKOHOLISMEM!

ALERGIE

Metoda EFT velmi rychle a účinně pracuje i s ALERGIEMI různého druhu, ať už se jedná o "klasické" alergie na pyly (tzv. senná rýma), prach, zvířecí srst či peří (roztoči), které nám ztěžují dýchání nosem a projevují se otokem sliznic a výtokem z nosu nebo podrážděním očí, nebo o časté alergie potravinové či alergie na různé kosmetické přípravky a mnohé další. Alergie jsou typickým mentálním problémem, kdy psychika z nějakého důvodu naprogramuje své vlastní tělo tak, aby působilo proti sobě samému tím, že imunitní systém vyvolává nepřiměřenou reakci na obecně neškodné podněty (alergeny).

Pro terapii je ideální, pokud klient zná svůj alergen, tj. na co je alergický, a to, jak se jeho alergie projevuje (svědění, kýchání, vyrážka apod.). Práce pak bývá zpravidla rychlejší. Není to však podmínkou.

Úleva většinou nastává již po prvním sezení. Poté následuje časová prodleva, během které klient pozoruje nastalé změny s nimiž se pak při dalším sezení pracuje a "odťukávají" se zbytkové alergické projevy.

PORUCHY UČENÍ

DYSLEXIE a DYSGRAFIE

Dyslexie a dysgrafie patří mezi tzv. poruchy učení, které mohou postihnout průměrně, často i nadprůměrně, inteligentní dítě a v jisté formě přetrvávají zpravidla celý život. Člověk je pak tímto problémem více či méně společensky limitován. Odhaduje se, že je takto postiženo až 10% populace. Porucha čtení (dyslexie) a psaní (dysgrafie) se začíná projevovat přibližně kolem osmého roku věku, kdy se takto postižené děti výrazně opožďují ve čtení a psaní vůči svým stejně starým spolužákům. Vznikají také doprovodné problémy, např. školní fóbie, při které má dítě strach jít do školy s častými tělesnými projevy (bolesti břicha apod). Při EFT terapii, jež poruchy učení řeší velmi efektivně a rychle, pak pracuji např. i se strachy "že se mi ostatní budou smát, že budu mít špatnou známku a tatínek se bude zlobit, že se se mnou nebude chtít nikdo kamarádit, že budu muset do zvláštní školy" a s mnohý dalšími souvisejícími aspekty, které vyjdou v rámci terapie najevo. Obvykle již při prvním sezení je patrný výrazný posun k lepšímu. Následné jedno až dvě sezení pak problém většinou zcela urovná. Terapie s dětmi nad osm let, ale i mladšími, trvá zpravidla do jedné hodiny. Pokud na tom dítě vyloženě netrvá, probíhá bez přítomnosti rodiče. S dospělým klientem lze pracovat i déle. Sezení pak trvá max. do hodiny a půl. Obdobně jako dyslexii a dysgrafii Metoda EFT úspěšně řeší i další tzv. dys... problémy.

HYPNÓZA

Jednou z technik, která je úspěšně používána coby podpůrná, je hypnóza. Přestože v překladu znamené sloho hypnóza spát nebo spánek, nemá s ním v konečném důsledku prakticky nic společného. Uvede-li terapeut klienta speciální technikou do stavu hypnózy, není to o tom, že by si klient nebyl vědom sama sebe. Pouze se dostane do stavu hlubokého uvolnění a relaxace, velmi podobnému klasické meditaci nebo fázi těsně před usnutím při běžném spánku. Při něm se plně otvírá podvědomá část mysli a ta je velice dobře a bez kritického, a tím omezujícího, posuzování a přemýšlení, schopna přijmout tzv. sugesce, které napomáhají k řešení problému klienta.

Jak probíhá sezení hypnoterapeutické sezení?

Uzná-li terapeut za vhodné použít v rámci terapie hypnózu, a dohodne-li se tak s klientem, sestaví při klasickém rozhovoru s ním pozitivní sugesci, která bude použita. Jedná se o společnou práci obou. Je nutné, aby sugesce klientovi po všech stránkách vyhovovala a na druhou stranu, musí být zaručena její funkčnost, což je mimo jiné úkolem terapeuta. Klient tudíž sugesci dopředu zná. Poté se pohodlně posadí nebo si lehne a zaposlouchá se do slov terapeuta, ten jej uvede do stavu hluboké relaxace, ve kterém předává (říká) klientovi dané sugesce. Čím větší uvolnění klient zažívá, tím je hypnóza účinnější. Není vyloučeno, že se klient dostane do tak hlubokého stavu relaxace, že může klasicky usnout, což však není na závadu. Na rozdíl od vědomé mysli, podvědomí nikdy nespí. Po předání sugescí pak terapeut klienta ze stavu hypnózy bezpečně vyvede a "probudí" jej. Po dohodě s terapeutem může být celá hypnóza nahrána na diktafon nebo jiné záznamové zařízení a klient si ji pak dle instrukcí terapeuta aplikuje i sám doma.

Co lze hypnózou řešit?

Hypnoterapie je často používána např. ke sebezdokonalování člověka, dokáže zvýšit motivaci, zlepšuje veřejný projev, dopomáhá k lepším studijním výsledkům apod. Velmi dobře řeší zlozvyky jako okusování nehtů, cucání prstů nebo noční pomočování a další. Řeší také závislosti, včetně kouření, alkoholu, jídle (zdravé hubnutí beze stresu) workoholismu nebo sexu. Efektivně napomáhá i k profesnímu zlepšování klientů (např. obchodní schopnosti) a celkově dopomáhá k dosažení cílů. Zvyšuje sexuální uspokojení a schopnosti, snižuje stres a celkově dopomáhá k fyzickému i psychickému zdraví. Účinně pomáhá i k zavedení zdravých návyků (cvičení, zdravé stravování atd).

Je hypnóza nějak nebezpečná?

Na vzdory mnoha vžitým mýtům o ovládání a kontrole lidské mysli, nemůže nikdo nikoho v hypnóze přinutit k něčemu, co by dotyčný sám neudělal mimo hypnózu. Hypnóza nikterak neoslabuje svobodnou vůli člověka, ba právě naopak! Nelze také do hypnózy uvést nikoho, kdo to sám nechce. Není též možné někoho držet v hypnóze proti jeho vůli. Není třeba se obávat ani o to, že by člověk v hypnóze nějak "zůstal" a už se z ní nedostal. Na druhou stranu se také není třeba bát, že by člověk nedokázal hypnózu podstoupit (nemohl být hypnotizován). Výjimkou jsou malé děti, duševně nemocní nebo mentálně retardovaní, nebo příliš podezíraví a nedůvěřiví lidé.

NEUROLINGVISTICKÉ PROGRAMOVÁNÍ

Neurolingvistické programování, neboli NLP, je jednou z technik, s jejímiž základy v terapii EFT pracuji. Znalost NLP mi pomáhá s klientem navázat adekvátní terapeutický vztah, správně vnímat to, co klient při terapii sděluje a umožňuje mi také efektivně klienta pomocí řeči (hovoru) vést k tomu, aby byl schopen vnímat uspořádání svých myšlenek a pochopil souvislosti svého chování v návaznosti na to, co říká, co si myslí a dělá. NLP používám přímo v terapeutickém procesu, není od něj jakkoli odděleno. Prakticky řečeno, při "ťukání" spolu s klientem hovořím a pokládám mu s tématem terapie související otázky tak, aby byl terapeutický proces co nejúspěšnější, a právě při tom využívám NLP.

Metoda NLP vznikla na počátku 70. let minulého století výzkumem terapeutické práce a postupů tří nejúspěšnějších psychoterapeutů své doby, k nimž mimo jiné patřil i známý Milton H. Erickson. Bylo totiž zjištěno, že všichni tito tři psychoterapeti, aniž by způsob své práci navzájem znali nebo jej studovali, postupovali ve své praxi při řešení daných případů velmi podobně. Požívali pro každou specifickou situaci stejné modely komunikace s klientem a chování k němu. Technika jejich práce byla poté dvěma americkými vědci, profesorem lingvistiky Johnem Grinderem a matematikem a terapeutem Richardem Bandlerem zpracována ve velmi efektivní a účinnou terapeutickou techniku NLP.

EFT KOUČINK

Kdo je a kdo není KOUČ

Na první pohled se může zdát, že naše okolí je plné koučů, kteří pro nás mají mnoho hodnotných rad, jak správně žít, jak dělat to či ono a čím se řídit nebo neřídit, abychom byli šťastní a úspěšní, snad v čemkoliv. Zdá se, že tito koučové jsou odborníky a specialisty na všechny možné lidské činnosti. Jak by také ne, když nám dokáží tak dobře poradit! Mnoho z nich se takto prezentuje a okolí je pak tímto způsobem i vnímá. Je to však velký omyl! Skutečný kouč totiž zásadně a nikdy NERADÍ. Hlavním úkolem kouče je totiž především NASLOUCHAT svému klientovi a vhodnými dotazy jej směrovat a vést k tomu, aby on sám v sobě našel a objevil znalosti a postupy, které vedou ke stanovenému cíli. Všechno vědění, které potřebujeme ke stěstí a úspěchu, máme totiž všichni ukryté v SOBĚ. Kouč nám ho "pouze" pomáhá nalézt, abychom jej mohli správně a efektivně využít. Kouč je tedy člověk, který nám věří a ví, že jsme dokonalou bytostí. Je nám oporou, když o sobě pochybujeme, sdílí s námi radost, kterou máme ze svých úspěchů. Podporuje nás v AKCI, která vede k cíli. Pomáhá nám také překonávat strachy a bloky, jež nás brzdí. Dodává kuráž, ale také se ptá, co nám brání, sleduje naše výsledky a to, jak plníme své cíle. Kouč je také tím, komu se "zodpovídáme" z toho, jak efektivně plníme úkoly, které jsme si sami, v rámci koučovacího procesu, stanovili. Nikdy však nekritizuje, ale pomáhá nám najít řešení a cestu k úspěchu.

Koučink s využitím EFT

EFT, neboli techniky emoční svobody, jsou vynikajícím nástrojem, který klasický koučovací proces dokáže zásadním způsobem zrychlit a zefektivnit. Umí totiž odbourat a neutralizovat strachy, bloky a další nepříjemné emoce, jež nám mnohdy brání jít do AKCE vedoucí k cíli. Vezměme si např. začínajícího obchodníka, snažícího se prorazit v těžké konkurenci. Svému produktu, který prodává, věří, produkt je kvalitní a vyjímečný. Mezi lidmi však není ještě rozšířený. Je proto třeba, aby jej obchodník svým zákazníkům představil. A k tomu je třeba podniknout AKCI, ideálně předváděcí :-) Co však má obchodník dělat, když už od malička trpí tím, že má strach a svírá se mu hrdlo, když má promluvit před více lidmi a prezentovat se? Když má zábranu vzít do ruky telefon a obvolat několik lidí a pozvat je na předváděčku a cítí při tom "knedlík" v krku? Nebo, co má dělat mladá maminka, která se rozhodla zbavit přebytečných kil, získaných v těhotenství? Dříve byla štíhlá jako proutek, ale teď ta kila ne a ne shodit. Věděla by i jak na to, dříve aktivně sportovala a ráda by opět začala, ideálně pod "dozorem" kouče, aby hubnutí bylo rychlé a efektivní. Má však zábranu jít třeba do posilovny mezi ty vytrénované jedince, nemající ani deko tuku navíc. Stydí se. A co teprve chodit třeba pravidelně plavat do bazénu a při tom se ukazovat v plavkách? Jak jít do AKCE, která je v koučinku tak zásadní, když jsou zde emoční zábrany? A pravě zde pak nastupuje se svým potenciálem Metoda EFT, jejíž podstatou je zbavit člověka emoční nesvobody, aby mohl dělat právě to, co potřebuje. Kouč, ovládající EFT, je pak k tomu ideálním pomocníkem.

Koučovací proces

Samotný koučovací proces probíhá prostřednictvím pravidelného kontaktu mezi klientem a koučem, realizovaném formou osobních schůzek nebo prostřednictvím telefonického kontaktu, přes skype apod. Jeden koučink (schůzka) trvá do 60ti minut. Celý koučovací proces, od prvního koučinku po poslední, je většinou dlouhý kolem tří měsíců až půl roku. Rozmezí mezi jednotlivými kounčinky bývá zpravidla jeden týden, pokud se klient s koučem nedohodne jinak. Důležité je stanovit pravidla průběhu koučovacího procesu, která se písemně zaváží klient a jeho kouč dodržovat. Zde je také sjednána cena za koučink, kterou hradí klient koučovi předem za dohodnutý kompletní koučovací proces.

EFT NA DÁLKU

Metodu EFT lze velmi dobře a účinně aplikovat i na dálku, tj. dotyčný není přímo přítomen, nebo je přítomen např. na telefonu, nebo je klientem malé dítě. Lze řešit akutní stavy (momentální psychicky vypjaté stresové situace, úrazy, akutní bolesti nebo projevy nemocí apod.), ale i klasické problémy a potíže, které se jinak běžně řeší přímo na klientovi osobně. K práci na dálku slouží několik technik. Takto se velmi dobře pracuje i s domácími mazlíčky a ostatními zvířaty. Existují i další neosobní techniky, které je vhodné aplikovat u velmi malých dětí, včetně kojenců.

REGRESNÍ TERAPIE (Hlubinná abreaktivní psychoterapie podle A. Dragomireckého)

O REGRESNÍ TERAPII

Co je Hlubinná abreaktivní psychoterapie (HAP)?

HAP je účinnou alternativní metodou řešení fyzických a psychických problémů, napomáhající k duchovnímu růstu a rozvoji člověka. Vyhledává pomocí asociací v paměti člověka minulé traumatické události, které mají negativní vliv na jeho současný život, a ty pak zpracovává. Princip HAP popisuje podrobně její zakladatel, Ing. Andrej Dragomirecký, na svých internetových stránkách zde.

Jaké konkrétní problémy umí HAP řešit?

Pomocí HAP lze řešit např. pocity bezmoci, nejistoty, strachy a fobie (např. z výšek, vody, uzavřených prostor, z různých živočichů atd.), vztahové problémy, trauma ze ztrát (např. smrt blízké osoby, rozchody, pracovní postavení), trauma z úrazů a operací, závislosti, nejrůznější nevysvětlitelné tělesné bolesti, fantomové bolesti, migrény, sexuální poruchy, poruchy zraku, nespavost, nutkavé chování, zlozvyky, poruchy příjmu potravy a mnohé další psychické a psychosomatické potíže.

Je HAP nějak nebezpečná?

Nikoliv, Během sezení je klient při vědomí, tudíž si všechny události ze sezení pamatuje a plně si uvědomuje vše, co se během sezení děje.

Pracuje HAP s tzv. minulými životy?

HAP pracuje s faktem, že do paměti člověka se ukládá vše, co vnímají jeho smysly a to jak vědomě, tak i nevědomě. Vše tohle lze pomocí asociativního vybavování nalézt. Vzhledem k tomu, že se nejedná o klasické vzpomínání si, je možné si vybavit i takové události a okolnosti, které lze vzhledem ke své povaze (evidentně se např. odehrávají ve středověku) považovat za tzv. minulé životy. Fakt, zda klient chápe danou událost jako minulý život či nikoliv, není důležitý. Podstatný je terapeutický účinek metody.

Jak se na sezení připravit?

Především je dobré přijít s odhodláním svůj problém skutečně řešit. O další se již postará terapeut. Klient by měl přijít přiměřeně sytý, aby jej během delšího sezení netrápil hlad; pití je připraveno, možnost kdykoliv navštívit toaletu je samozřejmostí. Doporučen je pohodlný neformální oděv.

Jak terapeutické sezení probíhá?

První sezení začíná rozhovorem, při kterém klient seznámí terapeuta s daným problémem a terapeut klienta s průběhem sezení a terapeutickým postupem. Jedno sezení trvá zpravidla 3 hodiny, vyjímečně může být i delší (zejména první sezení). V průběhu regrese klient sedí v pohodlném křesle a po celou dobu samotné regrese má zavřené oči, přičemž jej terapeut cíleně vede k příčině problému, která se po nalezení zpracovává. Počet sezení, potřebných k vyřešení problému, je individuální, zpravidla je třeba více než jedno.

Pro koho není HAP vhodná?

Regresi může absolvovat prakticky kdokoliv, kdo je schopen verbální komunikace, tj. kdo může s terapeutem vést rozhovor. Je vyloučeno, aby byl klient při sezení pod vlivem návykových látek nebo halucinogenů. Minimálně dva dny před sezením by klient neměl konzumovat žádný alkohol. Užívá-li klient psychofarmaka, je třeba, aby na tuto skutečnost terapeuta předem upozornil! Není vhodné v den sezení užívat léky s tlumícím nebo sedacím účinkem (na bolest, na spaní apod).

Je vždy nutné, aby klient, jehož problém má být řešen, byl sezení osobně přítomen?

Přinejmenším je to vhodné, přesto však HAP zná postupy, které lze aplikovat i bez přítomnosti samotného klienta. Na dálku lze pracovat přes tzv. médium, kterým může být klientův blízký, popř. jakýkoliv jiný člověk, ochotný jako médium fungovat. Tento způsob práce se používá zejména u malých dětí, u nemohoucích osob či u osob, kterým je z jiných důvodů znemožněno mluvit.

Jak lze výsledky HAP poznat?

Výsledek HAP lze poznat velmi jednoduše. U fyzických problémů bolesti zkrátka odezní, či se jejich intenzita výrazně sníží, symptomy potíží zmizí nebo se výrazně zkorigují. Stejné je to u problémů psychického původu.

Pracuje HAP s fenoménem tzv. přivtělených duší?

Ano, pracuje. Pokud příčina problému vězí právě v tzv. přivtělené duši, pak není mnohdy samotná regrese tak účinná, člověk si špatně vybavuje apod. Zkušený terapeut však vliv přivtělené duše nebo jiné astrální entity dokáže spolehlivě identifikovat (buď během regrese samotné nebo již před ní) a podle toho pak také s klientem pracuje.

REGRESE, KINEZIOLOGIE, EFT dotaz klienta

DOTAZ klienta a ODPOVĚĎ na něj (REGRESE, KINEZIOLOGIE, EFT) dotaz:

Popis metody mě nápadně připomíná kineziologii, o které jste však na Vaší přednášce říkal, že řeší pouze problémy vzniklé ve stávajícím fyzickém životě. Předpokládám, že metoda EFT řeší i problémy vzniklé před tímto fyzickým životem. Je to tak? odpověď:Co se týče Metody EFT (techniky emoční svobody), je třeba hned na začátku říci, že pracuje na zcela odlišném principu, než oba Vámi zmiňované druhy terapií regresních, tj. Hlubinné abreaktivní psychoterapie a Kineziologie. Metoda EFT vidí příčinu potíží klienta v poruše energetického systému lidského těla. Při terapii pak dochází k opravě tohoto systému. Metoda EFT minulé životy nijak neřeší. Neutralizuje a zpracovává současné negativní emoce, pocity a fyzické nebo psychické bolesti a pracuje přitom s událostmi, které člověk zažil nebo které by zažít mohl. V minulosti (v tomto životě!) pak hledá takové, při nichž došlo k poruše energetického systému. I ty je nutné při terapii zpracovat. V žádném případě si při sezení EFT člověk jakkoli nepřípomíná žádná traumata, o kterých by nevěděl.

Klasická kineziologie, jak vím z konzultací s terapeuty, kteří ji používají, pracuje s příčinami, nacházejícími se v současném životě člověka. Naopak, regresní terapie (Hlubinná abreaktivní psychoterapie) zpracovává traumata nalezená i hlouběji v čase, často právě v tzv. minulých životech. A zde vidím hlavní rozdíl mezi oběma metodami. Kineziologie je jistě velmi dobrou technikou, která má mnohé výhody, nicméně, pohledem regresního terapeuta spatřuji její "slabinu" právě v tomto faktu. Zjednodušeně řečeno, kineziologie efektivně a dlouhodobě pomůže tam, kde vězí příčina(y) potíží v současném životě klienta, je-li však trauma hlouběji, výsledky pak nebývají vždy tak přesvědčivé a stálé, jak vím od svých klientů, kteří kineziologii již absolvovali. Praxe regresní terapie totiž ukazuje, že příčinných událostí bývá zpravidla vícero a ty nejtěžší mají často kořeny až v "minulých" životech, mnohdy ukončených tragickou smrtí.

Nejčastější případy

Pane Bulvo, můžete prosím uvést s jakými konkrétními případy jste se ve své praxi setkal, popřípadě jaký problém řeší klienti nejčastěji? Děkuji za odpověď. Zdena


"Dobrý den, Zdeno,

při své práci jsem se již setkal s velkým množstvím nejrůznějších případů. Příběhy, které uvádím na svých internetových stránkách, blogu a facebooku, jsou jen jejich malou ukázkou. Ne všichni klienti mají zájem svůj příběh zveřejnit a ani já si nemyslím, že je to vždy vhodné.

A pokud bych měl zcela obecně bez konkrétních příběhů říct jaké případy jsem řešil, tak mohu jmenovat například různé druhy fyzických bolestí, mezi které patří často bolest hlavy, včetně migrén, bolesti zad, očí a mnohé další. Právě fyzické bolesti se řeší velmi dobře a rychle. Terapie výborně zabírá na chronické bolesti "nevysvětlitelného" původu. Také jsem řešil poúrazové stavy i úrazy samotné. Často se na mě obrací lidé i s psychickými bloky. Bývají to těžké stavy úzkosti, strachy, fóbie, ale i zdánlivě malé věci jako je např. strach z mluvení před lidmi nebo z telefonování. Lidé mají také často problém říct "ne", což pak vede k mnoha životním nesnázím. Řeší se i problémy s tím, že si připadají méněcenní, nechají si ubližovat a nedokáží se bránit, mají i obavy z věcí, které jsou pro většinu lidí zcela běžné. Často se stává, že klient přesně neví, co vlastně potřebuje řešit. Jen se cítí nestandardně a neví co s tím. I zde lze pomoci. Osobní rozhovor a správně volené otázky pomohou klientovi k tomu, aby si sám svůj problém správně identifikoval. Mnoho problémů také spočívá v tom, že lidé mají u sebe přivtělené duše zemřelých lidí, což samo o sobě může způsobovat mnoho psychických, ale i fyzických problémů. Často se stává, že jen samotný odvod duše vyřeší vleklý zdravotní problém.

Hlubinná abreaktivní psychoterapie má skutečně velmi široký záběr působnosti a umí vyřešit problémy tak, aby se již v budoucnu nevracely."

STRACH z prožití vlastní SMRTI při TERAPII

dotaz: "Dobrý den, ráda bych se regresní terapie zúčastnila, ale mám úplně panickou hrůzu z toho, že bych znovu prožívala svou vlastní smrt, jak to popisujete na svých stránkách. Tohle si opravdu nedovedu představit, že bych podstoupila. A přitom bych určitě měla co řešit."
Katka

"Dobrý den, Katko,

ve svém dotazu uvádíte, že byste ráda podstoupila regresi, ale nahání Vám hrůzu fakt, že byste při terapii zažila "svou" smrt. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že cílem regresní terapie není pátrat po minulých životech a také není primárně jejím cílem, aby si klient zažíval nepříjemné pocity, spojené např. s tehdejší tragickou smrtí a umíráním. Tento proces, který se skutečně často v regresích ukazuje (není to však vždy pravidlem!), bych spíše označil jako cestu nebo prostředek k tomu, jak zbavit klienta jeho současných problémů. A takto by jej měl klient také chápat. Nic víc, nic míň. Není jediný důvod, aby se klient později po terapii s postavou, která v minulém životě zažívala trauma, jakkoli ztotožňoval. A to i přesto, že při sezení má intenzívní pocit, že je právě on tím dotyčným, a že sám vše prožívá. Svůj tzv. minulý život proto vnímejte jako minulost, jako něco, co se již stalo a co také vlastně dobře dopadlo. Důkazem toho je Vaše dnešní další nová existence. Pocity, které zažívá klient při procházení nalezené traumatické události, rozhodně nedosahují takové intenzity jako v tehdejším reálu. I případné vnímané tělesné projevy jsou spíše náznakem dřívější skutečné bolesti. Klientovi nic osobně při sezení nehrozí a tento fakt si také klient stále uvědomuje. Je si plně vědom času a prostoru, kde se nachází, ví, že je na terapii a že jej terapeut celým procesem provází. Klient sám vnímá rozdíly mezi jednotlivými opakovanými průchody traumatickou událostí, a s každým tímto novým průchodem také cítí, jak se trauma uvolňuje. Klient není v hypnóze a má vše plně pod kontrolou. Prožitý minulý život, jehož malá část se v terapii zvědomí, je jen pouhým střípkem z toho, co duše za celou svou existenci prožila a ještě prožije. Mění se role, střídají se i pohlaví, a to vše proto, abychom okusili život ze všech možných úhlů pohledu.

Budete-li mít v terapeutickém křesle pocit, že Vás právě zrovna upalují nebo věší na strom, tak to bude pro vyřešení daného problému jedině přínosné. Bude to známkou toho, že terapeutický proces probíhá správně, a je tudíž velká šance, že se zbavíte problému, který Vás trápil třeba celý život. Máte-li však i po přečtení těchto řádků stále pocit, že byste to "nedala", navrhnul bych Vám, abychom v první řadě v regresi zpracovali strach právě z toho, že byste znovu prožívala svou vlastní smrt.

Níže uveřejňuji komentáře k odpovědi Katce od mých klientů, kteří regresní terapii již podstoupili:

"Katko, z vlastní zkušenosti mohu říct, že když jste "v tom", tak to není tak hrozné, jak když čtete zážitky na webovkách. Vážně. A Davida Bulvu můžu jako terapeuta jen doporučit, dokázal ze mě dostat naprosto neuvěřitelné věci a samozřejmě, v neposlední řadě, i pomohl s problémem."

"Taky bych ráda za sebe řekla, že průchod minulými životy i jejich koncem pro mě nebyl nijak traumatizující. Zažila jsem si v terapeutickém křesle několik mých minulých životů. Ale musím říct, že umírání a smrt samotná mě nijak nepoznamenaly. Bolest necítíte, ani strach. Jen víte, že tam ty pocity jsou přítomny. Po regresi vstávám z křesla a jdu klidně vařit, nebo koukat na TV. Dál nemám potřebu se tím zabývat." pozn: tato klientka je zároveň mou manželkou, proto to vaření hned po vstanutí z terapeutického křesla :-)

"Musím souhlasit, je to zvláštní si takto "prožívat" smrt, ale není to nic hrozného...díky tomu jsem pochopila, že smrt je jako odhodit šaty a převléct se do jiných, opravdu není čeho se bát..."

Regresní terapie a NADVÁHA

V následujícím článku uveřejňuji odpověď na dotaz čtenářky, položený na blogu Regresní terapie Svitavy.
dotaz: "Dobrý den, mohla bych dát dotaz? Mám problém s nadváhou. Jde tento problém taky řešit pomocí regresní terapie?"

V úvodu je nutné vědět, v čem tazatelka svůj problém s nadváhou vlastně spatřuje, resp. co ji na její nadváze vadí. Zásadní a dalo by se říci i nejdůležitější pro úspěch celé terapie je totiž správně pojmenovat daný problém klienta. A "nadváha" je pojem poměrně relativní. Jsou lidé, kteří denně svou váhu kontrolují, drží diety a stane-li se, že přiberou o jedno či dvě kila, zažívají úzkostné stavy s tím, že jsou tlustí, přestože jejich BMI zcela odpovídá průměru. Pak jsou i lidé, kteří jsou vyloženě podvyživení a trpí některou z poruch příjmu potravy (např. bulimie, mentální anorexie), přičemž jsou také přesvědčeni o své tloušťce. Zde jistě cítíte, že to přímo o nadváze nebude. I tyto problémy jsou však prostřednictvím regresní terapie řešitelné. Vezmeme-li v úvahu "klasickou" nadváhu, jejíž příčina vězí pouze v nevyváženosti příjmu a výdeje energie, budu se jako terapeut klientky ptát, jaké jsou její stravovací návyky. Dozvím-li se, že se klientka pravidelně přejídá, budeme pak pomocí asociací vyhledávat v paměti podobné události, kdy měla klientka nutkání se přejíst. Při regresi se můžeme třeba dozvědět, že se přejídá proto, že trpí strachem z hladu a můžeme pak najít příčinu v některém jejím minulém životě, ve kterém například hladem zemřela.

Vrátím-li se tedy k otázce klientky, zda lze problémy s nadváhou řešit regresní terapií, pak odpovídám, že ve většině případů ano. Podotýkám však, že účinnější je v případě řešení nadváhy metoda EFT.

ÚRAZY a regresní terapie

Princip regresní terapie spočívá v tom, že vyhledává v minulosti traumata, která člověk prožil, a ta potom speciální technikou zpracovává. Cílem je, aby nám "včerejší" trauma nezasahovalo negativně do "dnešního" života. To, že technika regresní terapie dokáže klienta vést po časové ose zpět do minulosti i napříč předešlými životy a inkarnacemi, je poměrně známou věcí. Ale to, že si regrese dokáže poradit i s traumaty poměrně čerstvými, jakými jsou například klasické úrazy, příliš v obecném povědomí lidí bohužel zatím není. A je to velká škoda, protože projde-li si člověk technikou auditu např. událost, při které si zlomil nohu nebo ruku, pomůže mu to významným způsobem nejen při poúrazové rehabilitaci, ale kost také rychleji srůstá, výrazně se snižuje bolestivost a člověk celkově období rekonvalescence snáší podstatně lépe po stránce psychické i fyzické. Snižuje se tak i délka rekonvalescence. To, že se při regresi úraz zpracuje, dává také klientovi odpověď na otázku, kde se vlastně stala chyba, že k němu vůbec došlo. Přece jen, rčení "nehoda není náhoda" pak dostává zcela nový rozměr. Pomocí auditu lze zjistit, co úrazu předcházelo (např. nepozornost vyvolaná únavou atd.) a jak k němu došlo. Co je však při zpracovávání úrazů nejdůležitější, je tzv. abreakce, nebo-li odreagování. Umožňuje totiž psychice člověka, aby veškeré své síly nasměrovala do procesu hojení fyzického těla. Došlo-li pak k úrazu např. při pádu z kola, nebo při autonehodě, dochází také často k tomu, že dotyčný již nemá obvyklý strach po úraze tyto dopravní prostředky dál používat. Stejně pozitivní vliv má regresní terapie i při operacích, ať plánovaných nebo těch, které byly vyvolány úrazem samotným. To, že je člověk operován v celkové narkóze, tudíž necítí bolest a samotný průběh zákroku si vědomě nepamatuje, totiž neznamená, že jeho tělo i psychika zásah do těla, byť na nevědomé úrovni, nevnímá. Mnozí lidé pak i několik dlouhých let po operaci cítí bolest tam, kde k ní nejsou jakékoliv fyziologické důvody. Často za to může právě trauma, které tělo při operaci mohlo zažít.

Regresní terapie a SCHIZOFRENIE

Schizofrenie je poměrně častým a závažným psychickým onemocněním, se kterým si klasická medicína neví příliš rady. Léči ji většinou jen tlumením nemocného nebo elektrošoky, které však výrazně poškozují mozek. Z mnohaleté zkušenosti regresních terapeutů, kteří praktikují Hlubinnou abreaktivní psychoterapii podle Ing. Andreje Dragomireckého, plyne, že příčina převážné většiny případů schizofrenie vězí v ovlivňování nemocného přivtělenými dušemi zemřelých. Ing. Dragomirecký, zakladatel Hlubinné abreaktivní psychoterapie, vypracoval postup, pomocí kterého lze se schizofrenií velmi účinně pracovat. Podrobnosti najdete v knižní publikaci Ing. Andreje Dragomireckého s názvem Schizofrenie, její příčiny a léčba nebo se můžete obrátit na některého z jeho žáků, regresních terapeutů.

Životní ztráty a REGRESNÍ TERAPIE

Většina z nás již ve svém životě prožila nějakou životní ztrátu. Mezi ty nejdramatičtější určitě patří smrt blízkého člověka. Mnoho z nás si takovýto stav již zažilo a na další tento bolestný zážitek v budoucnu teprve čeká. Čas je neúprosný, lidé stárnou a umírají. Bohužel ne vždy je ztráta blízkého spojena jen s jeho vysokým věkem. Tou nejbolestnější variantou životní ztráty bývají tragická úmrtí. A vůbec nejtěžší trauma pak způsobuje smrt vlastního dítěte. Rodič nebo jakýkoliv blízký příbuzný se od okamžiku zjištění tragédie nachází v těžkém šoku. Trvá i mnoho let, než se ze ztráty vzpamatuje a než příjme tuto skutečnost a naučí se s ní žít. Mnohdy se s tímto faktem nedokáže vyrovnat vůbec. Svůj život prožívá jakoby ve velké skleněné bublině, jeho vědomí zůstává zúženo a soustředí se stále jen na jednu myšlenku. Ještě těžší situaci pak prožívají pozůstalí tehdy, pokud u nich zůstává jejich mrtvý příbuzný přivtělen. Cítí jeho přítomnost a on cítí jejich zármutek. Situace se komplikuje, na řadu přichází antidepresiva, která často však jen nepustí smutek na povrch, ale dusí jej uvnitř. Těžkými traumaty bývají i potraty dítěte. Nedokáže-li se matka se ztrátou nenarozeného dítěte vyrovnat, zůstává často jeho duše u ní přivtělena a blokuje možnost nového otěhotnění. O nic méně bolestivěji dokážeme prožívat i smrt domácího mazlíčka. Jak ukazuje praxe, třeba trauma ze smrti psa umí člověka zavést až na samý okraj propasti. Mnohdy nechybí ani myšlenky na vlastní sebevraždu. I rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání, pracovního postavení a podobné události mnozí z nás pociťují jako trauma. Vnímání životní ztráty je vždy individuální, a proto je třeba se vyvarovat jakéhokoliv posuzování cizího zármutku! Smutek po blízkém zvířeti se vyrovná nebo mnohdy i překoná smutek po člověku.

Existuje však možnost, jak se i s těmito těžkými životními situacemi vyrovnat, a to bez použití chemických léků a v poměrně velmi krátké době. Jak víme, regresní terapie vyhledává traumata vzniklá v minulosti a ty potom speciální technikou odreagovává. Při zpracovávání ztrát se pak terapeutické sezení výrazně zkracuje právě o tuto dobu hledání traumatické události, protože tu si klienti nosí v živé paměti. Nemusíme pátrat v minulých životech, neřešíme další typy engramických řetězců jako při klasické regresi. Často stačí jedno či dvě terapeutická sezení a smutek z životní ztráty je minimalizován. Vitalita klienta po sezení výrazně stoupá. Je-li pak od pozůstalého odvedena i duše zemřelého, má terapie o to výraznější účinek. Jedná-li se o duši dítěte zemřelého ještě v prenatálním období nebo ve velmi nízkém věku, často pak rychle přichází nové těhotenství a nebývá výjimkou, že se do plodu pak znovu vrátí právě tato duše. Navíc je při odvodu duše možné se zemřelým přímo komunikovat a pozůstalý se pak může se svým mrtvým blízkým rozloučit, což je pro oba velmi důležité, zejména tehdy, znemožnila-li jim rozloučení právě tragická či nečekaná smrt.

Prenatální období a porod očima REGRESNÍ TERAPIE

Regresní terapie pracuje s celou existencí podstaty člověka, tj. s celou existencí jeho duše, přičemž její počátek ani konec není přesně definován. Život člověka (myšleno jeho ducha) tudíž nekončí smrtí, ani nezačíná porodem. Těmito dvěma významnými událostmi je ohraničeno vždy jen jedno vtělení. O smrti a co se děje po ní, jste se již mohli dočíst v mých starších článcích. O narození a o tom, jak člověk prožívá pobyt v lůně ženy, své matky, tj. o tzv. prenatálním období a o porodu samotném, si krátce povíme, v souvislosti s možnostmi regresní terapie, nyní.

Jak jsem se již dříve zmínil, ne všechna traumata, která ovlivňují náš dnešní běžný život, musí mít nutně příčinu v minulých životech. Tu lze často najít v dětství, ale i v prenatálním období a hojně také při porodech samotných. V období od početí do narození člověk totiž přesně vnímá, a také si pamatuje jak své tělesné nebo duševní pocity, tak i pocity a nálady své matky. Vnímá její myšlenky i to, co se děje v jejím bezprostředním okolí. Chápe souvislosti. Je třeba si uvědomit, že v zárodku dítěte může sídlit velmi stará a vyspělá duše, mnohdy mnohem starší a vyspělejší, než duše její současné matky. A na to je třeba pamatovat i při výchově dětí! Pokud je dítě nechtěné, lze u takového jedince později často pozorovat pocity méněcennosti a silnou potřebu se zavděčit ostatním. Snadno se pak takový člověk nechá okolím manipulovat a pociťuje k sobě samému minimum lásky. Velmi těžce nese i kritiku, zejména od osob sobě blízkých. Tyto pocity a vzorce chování jsou pak ještě násobeny, došlo-li v těhotenství ze strany matky k záměrným pokusům o potrat. Při regresi si lidé pak přesně vybavují, co se tehdy dělo a jakými prostředky se matka snažila o dítě připravit. Regresní terapie však umí tyto zážitky vyhledat a zpracovat tak, že poté dochází k zásadnímu posunu v myšlení takto "postiženého" člověka, mění se jeho chování k okolí a zejména k sobě samotnému. V dalších typech engramických řetězců, tzv. běhů, pak vyplouvají na povrch karmické vazby mezi matkou a dítětem. Mnohdy podobné nepříjemnosti, páchané nyní na dotyčném, sám dotyčný v předchozích vtěleních činil někomu jinému, a zrovna třeba své současné matce.

Samostatnou kapitolou jsou pak porody. Na začátku je třeba říci, že člověk většinou vnímá svůj porod jako mnohem větší zátěž, než proces smrti. Samozřejmě, nedošlo-li ke smrti zvlášť trýznivým způsobem. Ale i tehdy je smrt - opuštění těla a stav poté, vnímán velmi pozitivně (pocity štěstí, lehkosti, vnímání krásného zářivého bílého světla a lásky, pocit návratu domů do známého prostředí atd.). Už fyziologie stavby ženského těla nám může napovědět, že dítě nutně prožívá bolest, když např. jeho hlava prochází úzkými porodními cestami (častý zdroj migrén), nebo zažívá strach o život, když je přidušeno omotanou pupeční šňůrou kolem krku (častý zdroj dýchacích problémů), nebo když se dítě nachází ve špatné porodní poloze a lékař musí použít nástroje. Klient při terapii silně vnímá i emoce, které následují těsně po porodu. Často si vybavuje až panický strach, který měl, když byl jako dítě bezprostředně po porodu matce odebrán a dlouhé hodiny trávil bez ní, což bylo bohužel ještě před pár desítkami let považováno za standard. Zde potom u klientů pozorujeme pocity nemilovanosti ze strany matky, přestože ona sama je v tom zcela nevinně. Pochopení takovéto souvislosti v klientovi při regresi vyvolává většinou hluboké pohnutí, po němž následuje léčebné poznání. Porod zpracovaný technikami regresní terapie dokáže odstranit mnoho psychických bloků nebo fyzických potíží. Rozhodně však ne všechny porody musí být pro dítě traumatem. Důkazem toho je regrese mého vlastního porodu. Poté, co jsem spatřil světlo světa, jsem se velmi srdečně na konci terapeutického sezení smál.

REGRESNÍ TERAPIE a ZVÍŘATA

Pro čtenáře sledujícího pravidelně mé články již není žádnou novinkou, že lze regresní terapii použít bez toho, aby byl klient sezení osobně přítomen. Pravidelný čtenář také ví, že se tohoto postupu používá tehdy, kdy klient nemůže z jakéhokoliv důvodu s terapeutem hovořit, což je však pro úspěšnost celé terapie naprosto nezbytné. Je také obecně známo, že nelze vést dialog se zvířetem, i když současné výzkumy i tuto teorii začínají popírat např. u primátů nebo delfínů. Vždy se však jedná o dialog neverbální, pomocí posunků, znaků či dorozumívacích pohybů. Česky, anglicky nebo třeba rusky se zvířetem ještě dlouho, předpokládám, mluvit nebudeme. Při regresní terapii ale potřebujeme, aby klient s terapeutem vedl dialog slovy, aby mu takto zprostředkovával své pocity a stavy a popisovat mu svůj příběh. Možná tomu mnozí z vás neuvěří, ale komunikovat lze i se zvířaty, od kterých by to nikdo neočekával. Přesněji s dušemi zvířat, s jejich podstatou. Mohou to být koně, krávy, kočky a samozřejmě i psi. Jak taková komunikace s duší zvířete probíhá? Je to podobné jako s člověkem, ale má to svá specifika. Jistě správně předpokládáte, že takováto komunikace probíhá prostřednictvím média. Kdo je médium, popisuji v článku "REGRESE bez osobní PŘÍTOMNOSTI klientka". A jak se tato komunikace liší od komunikace s člověkem? Přes médium se terapeut dozvídá o pocitech zvířete, o tom, zda zažívá zvíře bolest, zda je šťastné či nešťastné, zda se mu něco líbí či nikoliv apod. Hovoříme-li s člověkem, jsou možnosti podstatně širší. Člověk samostatně reálně myslí, dochází k němu během regrese k uvědomění si souvislostí a skutečností atd. To u zvířete očekávat přímo nemůžeme. Dobré médium je však schopno velmi dobře terapeutovi zprostředkovat příběh, který se v minulém životě zvířete odehrál, a jak na něj zvíře v tom daném vtělení reagovalo. Velmi podobným způsobem jako u člověka také probíhá tzv. abreakce problému. I zde se používá technika hledání podobných událostí a jejich opakovaných procházení, vedoucí k uvolnění.

Regresní terapie a "POSTULÁTY"

Zde si dovoluji uveřejnit komentář čtenářky, který připojila k článku REGRESNÍ TERAPIE a REINKARNACE na blogu Regresní terapie Svitavy. Reakci na něj najdete v následujícím článku.
komentář:

"O tom, jak snadno a rychle přijít k úrazu, na kole především, bych mohla napsat knihu. Nemají drobné a časté úrazy a neschopnost naučit se jakémukoliv sportu souvislost s dyslexií?"

Ptáte se, zda nemají drobné a časté úrazy a neschopnost naučit se jakémukoliv sportu souvislost s dyslexií. Jak víme, dyslexie se nejčastěji projevuje problémem s učením se číst a následnými potížemi se čtením samotným. I sport, myšleno sportovní hry, mají svá pravidla, kterým je potřeba se nejdříve naučit. Stejně tak drobné a časté úrazy se vyskytují mnohdy při běžných činnostech, jimž je také potřeba se nejdříve naučit (krájení chleba, jízda na kole, chůze po schodech atd.). Jak možná víte, princip regresní terapie tkví v hledání příčiny problému v minulosti. Takže při sezení zaměřeném na dyslexii by se hledala událost, kdy dotyčná osoba měla problémy se čtením. Po časové stopě by terapeut klienta vracel dál do minulosti, až by se např. objevila událost, kdy je dotyčnému šest let, začíná chodit do školy a tam se učí číst. Ve škole dítě dostane úkol procvičovat doma čtení určitého článku. V tomto věku je zcela běžné, že s učením dítěti pomáhají rodiče. S naším fiktivním dítětem se obvykle učí maminka a nejsou s tím žádné problémy. Ale zrovna dnes maminka není doma a tatínkovi tedy nezbývá nic jiného, než aby ji zastoupil a s dítětem se tentokrát učil on. Jenže ten zdaleka nemá tolik trpělivosti, co maminka, a už při druhém čtení článku velmi nelibě nese, jak dítě čte pomalu a po slabikách a sem tam vynechá písmenko, a to přesto, že je to ve věku šesti let zcela běžné a normální. Navíc je také trochu prchlivý, a když při třetím čtení dítě zopakuje stejnou chybu ve stejném slově, tatínek zkrátka "vybouchne" a na dítě zakřičí: "Jestli takhle budeš pokračovat dál, tak se číst v životě nenaučíš!". A dítě zažije menší či větší psychický šok. Pokračuje sice ve čtení článku dál, ale je to stále stejné - není divu, teprve se číst učí. Jeho rodič, ta osoba, kterou dítě vnímá jako svého boha a toho, co vše ví a zná, však vyslovila, byť nevědomky, informaci, kterou si dítě vzalo za svou. Vždyť bůh - rodič má přeci vždycky pravdu (do určitého věku si to děti skutečně myslí a podle toho i jednají). Dítě ji přijalo a nevědomě se podle ní řídí třeba i celý svůj život, tj. celý život má pak problémy se čtením. Pomocí regrese lze tuto událost, při které byl vyřčen tzv. postulát, najít a zpracovat ji. Podobně může postulát vzniknout při sportu a může znít "jsi sportovní antitalent!". Nebo další postuláty - "jseš levej jak šavle" popř. "máš obě ruce levé" - při učení dítěte nějakým manuálním činnostem. Člověk je pak díky postulátu skutečně málo zručný a často se mu proto stávají drobné úrazy. Vrátím-li se tedy k dotazu paní Lenky, ano, drobné a časté úrazy a neschopnost naučit se jakémukoliv sportu, souvislost s dyslexií mohou mít. Ale také nemusí! Regresní terapeut vždy řeší problémy postupně a každá z uvedených potíží může mít i zcela jiný původ. I dyslexie samotná vůbec nemusí mít kořeny v postulátu. Technika regresní terapie však příčiny těchto potíží dokáže najít a zpracovat.

REGRESNÍ TERAPIE a REINKARNACE

Jak mnozí možná tušíte, regresní terapie pracuje mimo jiné s faktem, že po smrti NĚCO následuje; že duše člověka žije a vnímá dál, a co víc, že tato duše má možnost přejít po jistém čase, stráveném v jakémsi "meziživotí", který Tibetská kniha mrtvých nazývá Bardo, do jiného nového života a s novým jiným tělem. A to, aniž by ztratila zkušenosti a poznání, které v životě minulém, mnohdy velmi pracně a s vypětím všech sil, získala. Tento proces tedy nazýváme REINKARNACÍ. Už samotný slovní termín "reinkarnace" nám napovídá, ovšem pouze tehdy, umíme-li latinsky, o čem že to vlastně je. Tedy, "RE" znamená opakovaně nebo znovu, "IN" je předložka do ( myšleno něčeho) a KARNA neboli carna znamená maso, chcete-li - fyzické tělo. Takže znovu zpět do masa, jak poetické . A kvantoví fyzici dnešní doby nám dávají za pravdu, i přes vášnivý odpor křesťansko-židovských církevních učení v čele s členy našeho slavného českého spolku skeptiků Sysifos. Divili byste se, kolik těchto sysifovců se hlásí třeba ke katolické církvi, ale to jen tak na okraj... A jak že vlastně regresní terapie s reinkarnací pracuje? Velmi jednoduše. Na rozdíl od jiných druhů alternativních postupů, ukazujících život člověka jako jakousi časovou osu, nedělá regresní terapii problém přenést se právě přes smrt těla a po této ose pokračovat dál a dál do hloubky. Právě tam, v minulých životech, často vznikla traumata, která zásadním způsobem ovlivňují, zejména jsou-li tzv. restimulována nějakou dnešní podobnou nepříjemnou událostí, negativním způsobem náš současný život. Například jste v minulém životě mohli svůj život ukončit tragicky při nějaké autonehodě, nebo se vám třeba splašili koně, saně se utrhly a i s vámi ve velké rychlosti narazily do stromu. A dnes se to projevuje tím, že když už do auta po dlouhém přemlouvání usednete, máte v něm nepříjemný pocit, přestože nejede víc ne 70 km/h a nebo, nedej bože, blíží-li se nějaká překážka, které se lze samozřejmě naprosto v pohodě vyhnout nebo včas zastavit. Vy však prudce zabrzdíte, a to tak, že třeba přelétnete přes řídítka jízdního kola, jedete-li na něm, přestože před vámi je třeba ještě 20 metrů volné silnice, a přitom k takto nepřiměřené reakci nemáte nejmenší důvod. Jenže on existuje ve vaší mysli, ale o tom vy nemáte ani tušení. Avšak jen do té doby, než navštívíte regresního terapeuta, který jej umí nalézt a umožní vám ho zpracovat tak, že v podobné příští situaci se už zachováte naprosto standardně a úrazu způsobeném letem přes řídítka kola se spolehlivě vyhnete.

Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH

Pokud jste si přečetli můj předchozí článek s názvem REGRESNÍ TERAPIE a REINKARNACE, tak se vám možná nadpis článku, který čtete nyní, nebude zdát až natolik neuvěřitelný, jak by mohl působit na čtenáře věci zcela neznalého. Čtenář věci znalý se již totiž dozvěděl, že existence člověka po smrti těla nezaniká. Ví také, že po smrti míří duše do meziživotí neboli Barda, jak jej nazývá Tibetská kniha mrtvých. A tam se mimo jiné chystá na nový vstup do nového těla, neboli ke svému narození. Možná se zeptáte, co že se to tedy po smrti vlastně děje...? A to je dobrá otázka! Myslím, že na ni nejlépe odpoví příběh, který si v regresi zažil můj 33 letý klient, jenž řešil problém, jehož podstata teď však není důležitá. Co však důležité je, je jeho smrt. Tedy ne jeho, onen muž odkráčel asi po čtyřech hodinách z terapeutické místnosti zcela živý a zdravý, navíc s pro něj neuvěřitelně silným zážitkem, kterým byla právě smrt v jedné z jeho předchozích inkarnací (vtělení). Tak tedy: "Je mi kolem osmdesátky, jsem starý, ale cítím se velmi dobře. Z Německa jsme se na stáří odstěhovali. Nemohl jsem tam už být. Neustále mi to připomínalo tu věc, kterou jsem zažil tenkrát za války v Rusku. Byl jsem německý voják. Válka je špatná a děly se hrozné věci, ale přežil jsem ji. A jsem tomu rád." Kde nyní žijete? "Nevím přesně, ale je to nějaká severská země. Snad Norsko nebo Švédsko." Co se právě děje? "Je dopoledne, tak jedenáct nebo 12 hodin. Sedím na lavičce před naší chaloupkou a žena uvnitř něco vaří. Cítím k ní velkou lásku. Máme dva už dospělé syny. Moc ji miluji. Díky tomu, že byla, jsem to (válku) vlastně všechno přežil. Uvědomuji si, jak jsem šťastný. Do oběda je ještě čas, půjdu se projít. Jdu po louce směrem k lesu. To slunce tak krásně hřeje! Je mi tak dobře. Stojím a tvář nastavuji slunci. Vnímám jeho sílu. Paprsky mě krásně šimrají. Jen stojím se zavřenýma očima a vnímám to slunce." Co se děje dál? "Něco mě teď nutí, abych se podíval za sebe. Otáčím se. Někdo za mnou leží." Podívejte se kdo to je. "To není možné!!!" Co se děje? "To jsem já!" Já jsem snad umřel! Ale já přitom žiju! Prohlížím si to tělo a nemohu tomu uvěřit. Najednou slyší z dálky volání - k obědu! - A znova. To volá moje žena! Svírá se mi hrdlo. Opět slyším, jak mě volá. Je mi úzko. Mám strach, co se stane, až mě najde mrtvého. Běžím domů. Vidím ji, jak vychází z chalupy. Je mi jí tak líto. Pláču." (Klient pláče.) "Ona už tuší, že se něco stalo. Cítím to z ní. Už taky běží. Přibíhá k tomu tělu. Pokládá si mou hlavu do klína a pláče. Je mi to tak líto. Snažím se ji pohladit, ale nejde to. Sedí u mého těla a stále pláče." (Klient pláče a já mu nechávám čas, aby si uvědomil všechny pocity, co nyní prožívá.) Co se děje dál? "Ještě nějakou dobu u mě sedí a pak se zvedá. Jdu s ní, ale pak se vracím ke svému tělu. Zase jsem u ní. Někomu telefonuje. Vidím, jak moje tělo odnášejí." (Dále následuje klientův pohřeb, kterého se jeho duše účastní, poté posouvám klienta do dne, kdy umírá jeho žena.) Posuňte se do dne, ve kterém zemře vaše žena, co vnímáte? "Já jsem s ní. Ona leží v posteli. Kolem jsou naše děti i s vnoučaty. Všichni jsou smutní." Jak dlouho je to od vaší smrti? "Napadá mě pět let. Já jsem byl celou tu dobu u ní. Ona teď umírá. Je mi z toho smutno. Vnímám jak těžce dýchá. Něco se děje! Mám pocit, jako by vystoupila z těla. Bože ona mě vidí! To není možné, ona mě vnímá! Nemohu tomu uvěřit! Ona mě skutečně vidí! Padáme si do náručí a objímáme se. Cítím k ní obrovskou lásku". (Klient pláče a já mu opět nechávám dostatek času, aby si své emoce mohl prožít.) Co se děje dál? "Jsem šťastný, moc ji miluji a ona mě. Teď někam spolu jakoby letíme. Stále cítím její přítomnost. Je mi krásně..." Jak jste si mohli všimnout, klient smrt svého těla téměř nepostřehnul. Dozvěděl se o ní až tehdy, když se ohlédl za sebe. Takovou smrt by si jistě mnozí z nás přáli . Na co jsem však chtěl vyprávěním toho příběhu poukázat především, je to, že duše zemřelého pobývala v tzv. astrální sféře ve stálé přítomnosti své žijící manželky, aniž by postoupila tam, kam duše po fyzické smrti obvykle odcházejí, tj. do meziživotí neboli Barda. Stalo se tak až za dlouhých pět let běžného času. Je pravdou, že tento příběh skončil nakonec "happyendem" pro oba zúčastněné. Mnohdy tomu tak však nebývá a veškerá romantika jde stranou. Jak to v takových případech chodí, jaký vliv dokážou mít tentokrát nedrazí zesnulí na žijícího člověka a jak si s tím dokáže poradit regresní terapie, vám povím až v pokračování tohoto článku, které připravuji...

REGRESE bez osobní PŘÍTOMNOSTI klienta

Regrese bez přítomnosti samotného klienta??? Zdá se vám to jako nesmysl? Je to vůbec možné...? Ano je. Ptáte se jak? Zkuste hádat! Správně, trefa do černého - prostřednictvím média. A co že je to vlastně to médium? Médium terapeutovi zprostředkovává kontakt s auditovaným klientem, takže otázka by správně měla znít kdo je to médium. Odpovím vám jednoduše - třeba zrovna vy osobně! Nevěříte? Z mých vlastních zkušeností, i ze zkušeností kolegů regresních terapeutů plyne, že 80 až 90% lidí je schopno jako médium působit, a to bez jakékoliv speciální přípravy, znalostí nebo školení v oboru. Samozřejmě ne každý má stejné nadání být médiem. Jsou lidé v tomto ohledu velmi citliví a stačí jim pouze ukázat fotografii klienta a nemusí jej vůbec osobně znát (i já takové médium mám k dispozici ) a jsou samozřejmě i lidé, kterým to prostě nejde. Ale zde je to spíše o tom, že tento způsob komunikace nejsou ochotni z jakéhokoliv důvodu akceptovat, prostě tomu nevěří, nebo jim třeba brání jisté církevní zásady a dogmata. Regrese prostřednictvím média má poměrně široké využití. Lze ji aplikovat v případech, kdy klient není z jakéhokoliv důvodu schopen verbálně komunikovat s terapeutem. Jedná se třeba o velmi malé děti, kdy jako médium může posloužit jejich rodič, o lidi s onemocněním, které jim znemožňuje mluvit, nebo může být klientem regresního terapeuta i domácí zvíře, a jako médium pak funguje jeho páníček. Ano i zvířata mají nemoci, fyzické i psychické, kterým dokáže regresní terapie pomoci. A to i tehdy, kdy veškerá standardní veterinární, popř. jiná alternativní léčba selhává.

Fenomén tzv. "přivtělených duší"

Důležitou a významnou součástí Hlubinné abreaktivní psychoterapie, kterou Ing. Andrej Dragomirecký popisuje ve své knižní publikaci s názvem PSYCHOTERAPIE II aneb Laskavý exorcismus, je práce s dušemi zemřelých.

Ne vždy totiž podstata člověka, jeho duše, odchází po smrti tam, kam by odejít měla a odkud je pak možný její opětovný návrat zpět na zem do nového fyzického těla prostřednictvím klasického narození. Naopak se velmi často stává, že z jistých důvodů zůstávají duše zemřelých v astrální sféře, ve které běžně vnímají své okolí tak, jako za života. Často se i pokouší navázat kontakt se svými živými příbuznými nebo prostě jen mají snahu užívat si života, jakoby ještě sídlili ve svých fyzických tělech. Mnohdy o své smrti také prostě nevědí (viz článek Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH). Třeba při automobilových nehodách, při kterých dochází k nárazu ve velkých rychlostech, je duše z těla doslova vymrštěna a nachází se ve velkém šoku z toho, co se stalo. Své astrální tělo vnímá jako živé, a to, že došlo při havárii ke smrti (fyzické tělo je po nárazu zdeformováno k nepoznání), se takový člověk dozví třeba až na svém vlastním pohřbu. Dalšími z častých důvodů setrvávání duší mezi námi je např. lpění na majetku získaném za života, dále různé závislosti (např. na alkoholu nebo drogách) apod. Důvodem přivtělení ale bývají i mnohem bohulibější potřeby, jakými jsou hluboká láska k druhému žijícímu člověku či potřeba ochraňovat své živé příbuzné. Projevy takovýchto "zbloudilých" duší lidé běžně svými pěti smysly nevnímají, i když citlivější z nás, často bezprostředně po smrti blízkého člověka, pocitově jeho přítomnost cítí. Zaznamenávány jsou i případy vnímání fyzických projevů zemřelého formou dotyků či pohlazení. V takovéto míře nám projevy zemřelých v zásadě nevadí, pomineme-li fakt, že samotnému zemřelému setrvávání v astrální sféře nijak neprospívá a zdržuje jej od dalšího vývoje.

Dochází-li však k tomu, že nám živým duše zemřelých doslova škodí, např. při onemocnění schizofrenií nebo při jiných psychických, ale i fyzických projevech, je nanejvýš vhodné takové stavy řešit. Například babička zemřelá na rakovinu může dispozici k této nemoci předávat, byť nevědomě a nechtěně, svému vnoučeti, ke kterému je přivtělena se snahou ho ochraňovat před nebezpečím.

Hlubinná abreaktivní psychoterapie účinné řešení nabízí. Terapeutická praxe ukazuje, že mnohé psychiatrické diagnózy, včetně nejrůznějších forem depresí, lze řešit velmi rychle a spolehlivě i bez použití psychofarmak či jiných mnohem drastičtějších prostředků "léčby", jakými jsou stále často používané elektrošoky. Zaznamenány jsou i takové případy, kdy několik málo terapeutických sezení, mnohdy i jen jedno jediné, zbavilo schizofrenika jeho problémů!

A v čem vlastně práce s dušemi zemřelých spočívá? Odpověď je jednoduchá - v patřičné komunikaci s nimi (může probíhat i na dálku), při které jim nabízíme možnost odejít tam, kde bude jejich vývoj dál pokračovat a v nápomoci s odchodem samotným. Efektem této práce je pak odeznění problémů klienta, které mu přivtělení způsobovalo.

Pracovat s přivtělenými dušemi lze i na dálku a je možné je odvádět od klienta jen na základě jeho aktuální fotografie. Odvádět duše lze i z prostor domů a staveb, či z jiných míst a to také na dálku.

NUTKAVÉ PŘEJÍDÁNÍ (chorobná žravost)

Žena, 50 let, váha 155 kg, trpící silným nutkáním přejídat se, zejména v emočně vypjatých situacích (jak sama říká, "byla jsem schopná v rozčílení naráz sníst, co jsem jen uviděla, třeba tabulku čokolády a sklenici kyselého zelí"), což má negativní efekt na její vysokou váhu, se kterou souvisí mnoho dalších chorob, včetně těžkých depresivních stavů.

Na první sezení se žena dostavila na začátku léta roku 2015. Celkově působila sklesle a psychicky nevyrovnaně, cítila se špatně i fyzicky. Po úvodním rozhovoru jsme společně odvedli několik přivtělených duší a sezení jsme ukončili. I přesto, že žena užívá několik druhů antidepresiv, která obvykle terapeutickou práci zásadně ztěžují, probíhalo sezení naprosto bez problémů.

Na další sezení se žena dostavila ve viditelně lepším stavu a sama hovořila o výrazné psychické úlevě. Přistoupili jsme tedy k samotné regresi. Klientka si postupně procházela několik událostí, kde uspokojuje své nutkání jíst, až jsme se dostali do jejích cca 15ti let věku. "Jsem v Košumberku, v léčebně (pozn autora: ústav pro léčbu pohybového ústrojí). Jsem na pokoji se dvěmi Slovenkami, Marta a Darina. Dávají nám tam tak málo jíst! Oběd je jak pro vrabce. Všechny tři tam trpíme hladem. Píšu domů, ať mi pošlou balíček. Píšou i holky. Prakticky pořád tam máme hlad. Kdyby nebylo těch balíčků, tak nevím co... Přichází mi balíček. Mám velkou radost. Rozbaluju ho. Jsou tam nějaké oplatky, salám, chleba a dvě bábovky. Rozděluju se s holkama, děláme to tak. Ale jednu bábovku si musíme nechat na potom. Necháváme ji ztvrdnout, aby vydržela, i když pak už nebude tak dobrá. Zase musíme cvičit, běháme, jsme úplně vyřízené. Máme hlad a ještě se musíme takhle vysilovat! Je to k vzteku. Pak zase sprchy a ta hrozná sauna. Nesnáším to. Všude je pára, je mi špatně, cítím se jak v plynové komoře, je to hrůza!" Klientka prožívala velmi silné emoce, měla pocit, že se jí špatně dýchá. Využil jsem situace a jejího spontánního výroku o plynové komoře. Stačilo pár okamžiků a klientka kontaktovala další událost. Ta se tentokrát nacházela již v tzv. minulém životě. "Dusím se, nemůžu popadnout dech, mám šílený strach. Cítím sladkou chuť na rtech. Mám pocit, že musím někam běžet, ale není kam. Je nás plno, je tady šero. Nemůžu se nadechnout. Je to úplně stejné, jak když jsem užívala sprej na astma, museli mi ho vysadit, protože jsem se dusila (klientka zmiňuje své současné problémy s astmatem). Vidím tu hromadu. Jsem jakoby u stropu. Vidím nahá těla. To je hnus. Je to strašný. Obličeje ani nevnímám, ale ty kosti. To je hrůza, všichni jsou úplně vyhublí na kost. Vidím ty klouby. To raděj budu tlustá, než vypadat takhle." Při dalších opakovaných průchodech událostí kontaktovala klientka její starší počátek. "Jsme doma, zrovna pečeme chleba, krásně to voní, na zdi visí obraz Havlíčka Borovského, jak se loučí s rodinou, když ho zatýkají. Vtom dovnitř vtrhávají vojáci s puškami, řvou "hende hoch". Mlátí nás, kopou do nás. Je mi líto, že jsem si sebou nevzala kus toho chleba. Vím, že bude hlad. Ženou nás na nádraží. Cpou nás do dobytčáků. Jedeme. Nedá se tam dýchat, lapám po vzduchu. Nedá se tam ani sedět, jak je tam plno. Jdeme. Procházíme bránou s tím nápisem, nevím, co tam je napsáno. Všude jsou vojáci se psy". Klientka poté popisuje život v táboře. Nejsilněji však stále prožívá smrt v plynové komoře, při jejímž procházení trvají silné emoce. Soustředíme se tedy na úplné zpracování tohoto úseku události. Potom sezení v dohodnutý čas ukončuji.

Na začátku dalšího sezení mi klientka sděluje, že se cítí fyzicky i psychicky opět lépe, až na to, že nutkání k přejídání je ještě silnější, než dosud. Klientku uklidňuji s tím, že nyní se již můžeme plně soustředit na události, kde cítí silnou potřebu jíst, neboť veškeré nepříjemné pocity ze silného traumatu smrti jsme zpracovali na minulém sezení. "Rozdělují nás do cel. Už jsme tam druhý den a ještě nám nedali nic jíst. Jsem z toho zoufalá, mám šílený hlad. To snad není možné, oni nás nechají snad chcípnout hladem! Cítím šílený vztek. Kopu do dřevěné zdi. Jedla bych kamení. Dávají nám jen sběračku vody." Klientka dále prochází celou událostí, soustředíme se na podobné okamžiky, kdy cítí velký hlad. Ty zpracováváme. Popisuje i běžný život v táboře, spojený se stálým hladem a těžkou prací, zoufalstvím a strachem. Poté se opět dostává do plynové komory. Emoce jsou již téměř v pořádku, ukazují se další detaily příběhu. Klientka popisuje, že těsně před smrtí padají do komory nějaké tablety a z nich jde ten plyn, proto se všichni snaží šplhat po ostatních nahoru ke stropu. Popisuje také, jak jsou mrtvá těla pomocí bagru nahrnuta do velké ploché jámy, posypána bílým práškem a zahrnuta. Událost je kompletně zpracována, emoce, nepříjemné pocity i fyzické projevy, spojené s hladem, již klientka nikterak nepociťovala. Proto jsem ji požádal, aby hledala podobnou starší událost, kde cítí silnou potřebu jíst. Dostala se do období napoleonských válek, kdy jako voják měla na starosti zásobování a rozvážela jídlo na bojiště. Její pluk byl pak nepřátelskou stranou vyhladověn. Další starší událost spadala do období husitských válek, kdy dochází k obléhání města nepřátelskými vojáky, opět spojené s hladověním.

Na posledním sezení mi klientka radostně sděluje, že od předchozí regrese nutkavé pocity se přejídat zcela vymizely. Soustředíme se na tzv. 2. běh, kde se zpracovávají události, kdy klient někomu způsobuje problémy, které nyní sám zažívá. Ukázalo se několik událostí, z toho jedna se týkala hostiny hradního pána. Odehrávala se v místnosti s dlouhým stolem, plným jídla. Kolem klečeli hubení lidé a čekali, kdy jim na zemi přistane kousek ohlodané kosti, čímž se páni náramně bavili. Ve třetím běhu se klientka, mimo jiné, opět dostala do události v koncentračním táboře, kde byla svědkem, jak hladem trpí její spoluvězni.

Po třetím sezení byla terapie na dané téma hotova. Před napsáním toho příběhu z praxe, cca po půl roce, jsem klientku kontaktoval. Od druhého sezení se u ní již žádné stavy tzv. chorobné žravosti neobjevily. Přestože klientka užívá antidepresiva, dokázala si výborně vybavovat. Její odhodlání se svého téměř celoživotního závažného problému zbavit, bylo vysoké, proto výtečně spolupracovala a vyplatilo se jí to.

David Bulva, regresní terapeut

konenátř a odpověď na něj:

"do toho bych nešla. už když to jen čtu, stávají mi vlasy hrůzou."

odpověď:
Rozumím Vám. Nicméně, je dobré si uvědomit, že klient přichází s problémem, který jej obtěžuje roky, mnohdy od dětství. Klasická klinická psychologie ani lékařská věda mu za celou dobu nedokázala pomoci. Začne pak, mnohdy již zoufalý, hledat jinou, alternativní cestu. A najde třeba podobně laděný článek. Přesto, že v něm čte, jaké nepříjemné události si klienti během terapie prochází, tak do toho jde. Zejména pak, dá-li si na váhy to, zda zažít pár nepříjemných chvil při regresi a uzdravit se ze svého problému nebo si jej dál ponechat. Mnohdy je to o tom, že klienti, kteří na regresi příjdou, již skutečně absolvovali vše, klasickou medicínou počínaje a alternativní konče. A právě regresní terapie je ta, která jim dokázala pomoci. Jsem si však vědom i toho, že ne každý svůj problém vnímá takto silně, přesto jej však řešit chce, nebo je jeho problém v začátcích, nebo z nějakého důvodu prostě na regresi jít nechce. Právě proto jsem vystudoval energetickou psychologii a EFT, která má obdobné možnosti a účinky, hlavně však je pro klienta podstatně méně náročnější a jemnější. Doporučuji si přečíst článek, ve kterém obě metody srovnávám.

MIGRÉNA

Žena, 35 let, silné bolesti hlavy, provázené intenzivními pocity zimy, velmi silné bolesti za očima a pocit ztuhlého zátylku. Projevy migrény se váží na menstruační cyklus, zejména dva až tři po sobě jdoucí dny během cyklu je žena díky bolestem téměř vyřazena z běžného života. Na první sezení se žena dostavila přibližně v polovině června letošního roku. V úvodu jsem ji krátce seznámil s technikou terapie. Následoval odvod jedenácti přivtělených duší. Pak jsme se již pustili přímo do regrese a hledali příčiny jejích potíží. Žena pohodlně sedí ve velkém křesle, má zavřené oči. Terapie začíná velmi jednoduše. Pokládám jí otázku "Kdy naposledy jste měla migrénu?". Žena odpovídá, že před 14ti dny. Vyzývám jí, ať jde (v duchu) k této události a řekne mi, jak dlouho trvala. "Dva dny", odpovídá. Následuje můj další pokyn "Jděte na začátek této události a řekněte mi, co vidíte?". "Postel, jak na ni ležím". Upozorňuji ženu, že je nutné, aby se dostala v dané situaci do svého těla a celou událostí procházela v přítomném čase. "Vidím závěs, ležím v posteli. Zase je mi špatně. Cítím, že na mě jde migréna. Bolí mě zátylek. Zvedám se a jdu do kuchyně pro prášek, než se to rozjede úplně. Vracím se zpět do postele. Je mi velká zima, nemůžu se zahřát, mám ledové nohy. Čekám, až prášek zabere. Ležím schoulená na boku, cítím bodavou bolest na levé straně hlavy. Cítím tlak za očima. Snažím se usnout. Prášek malinko zabírá...". Tuto celou událost si žena prošla ještě dvakrát, přičemž se jí začaly vybavovat další podrobnosti, popisovala, jak se tlak za očima zvětšuje, jak ji bolí každé mrknutí oka, jak je na tu bolest naštvaná apod. Následovala má další otázka, zda je nějaká straší událost, kdy má migrénu a vnímá takovéto bolesti a pocity. Žena našla událost přibližně před pěti lety, dějově byla velmi podobná té předcházející. Opět si ji prochází. Ptám se na další straší podobnou událost. "Je mi asi 7 let. Vidím chodbu. Je mi špatně, bolí mě hlava a mám strach. Nikdo není doma. Je mi strašná zima. Běhá mi mráz po zádech. Pláču. Třesu se, ležím schoulená na dlaždičkách". Při dalším průchodu událostí, si žena uvědomovala, jak se bolesti stupňují, jak cítí strach, že ji nikdo nepomůže, jak je jí líto, že tam není maminka. Pak na chodbě usíná. Ptám se na starší podobnou událost, kde cítí tyto bolesti pocity a emoce. "Cítím píchání v hlavě, mám pocit, že vidím nějaké bublinky, cítím tlak v zátylku. Mám vztek na maminku! Světlo! Ona mě snad uškrtila!". Klientka pláče. Ptám se, co se v této události stalo, jak to sama klientka vnímá. Odpovídá, že neví, ale že má pocit, že ji uškrtila maminka. Vyzývám ji, ať jde znovu na začátek události a prochází jí znovu. "Cítím píchání v hlavě, nemůžu se nadechnout, cítím tlak na celém těle a po páteři, mám pocit že mi něco drtí hlavu, někam se sunu. Hlava bolí šíleně. Brní mi obličej, mám jakoby ucpaný krk. Kolem mě strašné světlo, bolí to do očí. Nemohu dýchat, je mi strašná zima. Všechno mě bolí, křičím, pláču. Cítím se sama... Už je mi dobře, něco saju, je mi teplo a příjemně. Já jsem se asi narodila!!!". Toto zjištění klientku viditelně uklidnilo. Ptám se klientky, jak se lišil tento průchod událostí od toho předchozího. Je ji již jasné, že jde o její porod, intenzivněji si vybavila nepříjemné pocity a bolesti, ale také si uvědomila zklidnění, které prožívala při kojení. Znovu ji posílám na začátek události, tentokrát však o dvě hodiny dříve. Klientka už s jistou říká "jsem v břichu". Následují další průchody událostí (jejím vlastním porodem). Po každém jednotlivém průchodu klientka vnímá, jak se nepříjemné pocity vytrácejí, jak bolest mizí. Naopak velmi intenzívně na konci vnímá pohodu při kojení. Událostí prochází znovu, objevuje se únava. I ji zpracováváme. Celou událost procházíme tolikrát, až všechny negativní emoce i pocity bolesti zcela vymizí. Každý další průchod událostí je kratší a kratší, bez emocí. Klientka se cítí v křesle uvolněně a jemně se usmívá. Po cca třech hodinách terapie ji dávám pokyn, aby se kompletně vrátila do přítomnosti a pomalu si otevřela oči. Klientka se cítí dobře, je svěží. Domlouváme se na dalším sezení. Přijde za měsíc, až po dalším menstruačním cyklu. Loučíme se, klientka v pohodě odchází.

Pokračování v dalším článku

MIGRÉNA II pokračování případu

Za necelý měsíc, v srpnu, jsem přivítal svou klientku usměvavou a veselou na dalším sezení. Na můj dotaz, zda došlo k nějaké změně v její migréně, mi nadšeně hlásí, že cítí více než 80% zlepšení stavu. Hlava jí prý jednou na začátku menstruačního cyklu silně bolela, ale vše přešlo spontánně během dvou hodin a bolest se již pak vůbec nedostavila. Vnímala pouze pocity, který bývaly předzvěstí urputných bolestí hlavy, k bolesti samotné však již nedošlo. Hovořila pouze o jakémsi nepříjemném tlaku v hlavě. Zlepšení po prvním sezení bylo tedy poměrně výrazné. Na začátku sezení jsem klientku v rámci terapie poslal opět k jejímu porodu, který si znovu několikrát prošla. Ukazovaly se další pocity a emoce, soustředili jsme se také na tlak v hlavě, který klientka zmiňovala. Porod jsme tedy zpracovali asi během další půl až tři čtvrtě hodiny "do čista". Následovala má další otázka, je-li nějaká podobná starší událost, kdy cítí bolesti hlavy a má pocity a emoce, které její migrénu běžně provází. "Jsem v nějaké místnosti, sedí tam pán v křesle. Koukám do země, mám strachem stažený žaludek. Je mi celkově od žaludku dost špatně. On vstává, zlobí se, strašně na mě křičí a začíná mě mlátit. Bije mě přes záda a přes hlavu. Sráží mě na zem a pořád mě mlátí. Snažím se krýt rukama, ale vůbec to nepomáhá. Nejhorší je to do hlavy. Dělá se mi tma před očima, v čele cítím tlak, mám pocit, že mi ty oči bolestí vypadnou. Plazím se ke dveřím, ztěžka vstávám a snažím se utíkat. Motá se mi hlava, ale jdu. Pomalu, rychleji to nejde. Je mi špatně a bolí mě hlava. Mám studené nohy. Jsem po kotníky v nějaké vodě. Je tam rákosí. Schovávám se za něj. Teď rána do zad. Jako bych vyletěla z těla. Vidím modro. Je to nebe. Nic neslyším. Koukám se na zem. Ležím tam. V zádech nám díru. Jsem mrtvá. Vidím bílé světlo. Umřela jsem." Událost si klientka opakovaně procházela, nepříjemné pocity se zmenšovaly. Dostala se také ke staršímu počátku celé události. Poznala tam muže, oba v sobě našli zalíbení a čekali spolu dítě. On však pocházel z velmi nízké sociální skupiny a jen bavit se s ním byl těžký přestupek a ostuda pro celou její rodinu. A ona s ním čekala dítě. Otec ji tedy zapudil a zabil. Pro jistotu jsem prověřil, kde se nachází duše dítěte, které tenkrát čekala a které také v jejím břiše zemřelo. Byla u ní, proto jsme ji společně odvedli do světla. Událost jsme potom dál zpracovávali, až ji klientka celou vnímala jako film, na který se jen dívá. Vnímala ji jen jako by šlo o nějaký starý příběh, který se jí vůbec nijak nedotýká. Vyzval jsem jí tedy, aby hledala další starší podobnou událost, spojenou s bolestí hlavy a vším, co ji při migréně provází. Jednalo se o příběh, kdy byla jako muž, žebrák, napadena a zabita velkým toulavým vlkem. Nejhorší a pravděpodobně smrtelné zranění bylo na hlavě. Silně vnímala, jak jí vlk drží v zubech za spánek a lícní kost. Událost jsme opět zpracovali. Klientka si výborně vybavovala a i nepříjemné události si ochotně a trpělivě procházela, což je patrné u klientů, kterým skutečně jde o to, se svého problému zbavit a ne jen o něm mluvit a stěžovat si. Spolupracovala skutečně výborně, což je při regresní terapií ideální. Po zpracování události s vlkem, jsme sezení po cca třech hodinách a domluvili se na dalším. To následovalo za několik málo dní. Při něm jsme se soustředili na tzv. další běhy, tj. kdy klientka někomu způsobuje, pak kdy je tomu svědkem a nakonec kdy sama sobě působí bolest hlavy. Technika byla stejná, postupovali jsme opět od poslední nejnovější, k starší a starší události, až jsme se dostali k dalším tzv. primárním engramům a ty jsme také zpracovali. Nakonec jsem provedl kontrolu a nechal znovu klientku projít všemi primárními engramy. Vše bylo čisté, bez emocí, bez jakýchkoli nepříjemných pocitů nebo bolestí.

Terapie tedy byla po třech sezeních, trvajících v součtu necelých deset hodin, u konce. Výsledek po půl roce je takový, že klientka od poslední terapie nezaznamenala migrénu, ani jakékoliv jiné související nepříjemné pocity, které prakticky od dětství sužovaly pravidelně její život.

Dysplazie kyčelního kloubu

Před necelým rokem se na mne obrátila mladá žena s jistým psychickým problémem, jehož příčina spočívala v traumatu, prožitém v jejím raném dětství. Sezení trvalo přibližně tři hodiny, probíhalo standardně a po jeho ukončení se klientka cítila psychicky dobře a uvolněně, problém byl úspěšně zpracován. Ke konci terapie jsem si však povšimnul, že klientka má problém klidně a bez bolesti sedět. Na můj dotaz jsem se dozvěděl, že již od dětství trpí vrozenou vadou - dyspalzií kyčelního kloubu. Tato vada ji nejen omezuje v běžném pohybu (kulhání), ale projevuje se také dennodenní stupňující se bolestí kyčle levé nohy. Vzhledem k tomu, že Hlubinná abreaktivní psychoterapie umí řešit nejrůznější bolestivé stavy velmi účinně, dohodli jsme se, že druhý den absolvuje další regresi.

Klientka si velmi dobře vybavovala, a proto jsme se rychle dostali k prvnímu primárnímu engramu (příčinné události). Ta se odehrávala přibližně v 16. století, kdy jí bylo 21 let. "Jdu lesem, prodírám se nějakým houštím, zakopávám a ztrácím rovnováhu. Padám. Cítím šílenou bolest v levé noze. Bolí mě kyčel a stehno. Spadla jsem a ještě se chytila do nějaké pasti. Šíleně to bolí! Stehno mi propíchly nějaké hroty. Je to ukrutná bolest. Nemohu se postavit, bolí mě kyčel a celá noha. Pláču. Odpočívám. Nabírám síly a zkouším tu past rozevřít nějakou větví. Ta bolest je hrozná. Nejde to. Jsem úplně vyčerpaná. Chvíli je mi horko a pak zase zima. Přichází nějaký muž, na zádech má luk a šípy. Rozevírá past a pomáhá mi na nohy. Bolí mě strašně kyčel. S jeho pomocí se dobelhávám do nějakého srubu. Ale ten není jeho. Patří nějakému starému muži ve špinavých a otrhaných šatech. Je to asi uhlíř (klientka v něm poznává svého současného tchána). Stará se o mě. Stále to moc bolí, dává mi obklady a piju bylinkové čaje. Mnoho týdnů nemohu ani vstát. Stehno už je dobré, ale ta kyčel pořád bolí." Posouvám klientku dál v čase, do okamžiku, kdy již může chodit. "Je jaro, je tak krásně! A mě je dobře. Už to jde chodit. Stehno nebolí vůbec, jen ta kyčel, ale dá se to. Zkouším chodit po domku i na zápraží. Ale musím pomalu a opatrně. Asi za dva týdny už chodím o moc lépe. Stýská se mi po dceři, říkám ji Lea. Už moc dlouho jsem ji neviděla. Moc se mi stýská. Venku je krásně. Zkusím, jak mi půjde chodit, když půjdu déle, abych mohla už jít za dcerou. Jdu si lesem, užívám si pěkného počasí. V tom slyším podivné zvuky. Panika. Mám strach z divokých prasat. Bojím se, jestli to není prase. Začínám zrychlovat, utíkám. Kyčel šíleně bolí, už mi to nejde. Otáčím se. Za mnou běží obrovský divočák, slyším jak dupe a funí. Už je jen kousek. Cítím silný náraz do levé strany těla. Padám. Úplně mě to odmrštilo. Zase ta kyčel. Ukrutná bolest. Prase mi jde po krku, cítím, jak smrdí. Cítím teplo na krku. Krvácím. Umírám." Tímto primárním engramem klientka procházela tolikrát, až došlo k tzv. abreakci (odreagování traumatu), přičemž bylo patrné, jak se bolestivost mění i na fyzickém těle klientky v terapeutickém křesle.

Následoval další primární engram. Událost klientka datovala do období Starého Egypta. "Je mi 35 let. Jsem nějaká vysoce postavená žena, jsem velmi bohatá. Mám pocit, že můžu všechno. Je horko. Sedím v křesílku a dva za mnou mě něčím ovívají. Přede mnou je bazén s vodou. Těším se, až se v něm okoupu. Nemůžu chodit. Nefunguje mi levá noha. Jsem na ni ochrnutá. Přichází služky, odnáší mě do bazénu. Nemůžu chodit ani na jednu nohu. Ale ve vodě je to o.k. Zkouší mi ty nohy pořád léčit. Tahají mě za levou nohu, vyklubují mi ji. Šíleně to bolí, řvu. Oni nepřestávají. Strašně to bolí. Vzdávají to. A takhle to jde pořád dokola. Už jsem na ty všechny léčitele naštvaná. Je pro mě ale potupné, že se musím nechat pořád jen nosit. Proto to vydržím. Už mám na ty všechny léčitele za tu dobu vztek, vzdávám to. Ta bolest se při tom nedá snést." Posouvám klientku v čase ke staršímu počátku této události. "Vidím vůz a koně, splašil se, řítí se na mě. Sráží mě. Padám. Necítím nohy. Všichni se sbíhají. Zkouším vstát. Nejde to! To musí být omyl! Odnáší mě dolů." I tuto příčinnou událost jsme klasickou technikou HAP zpracovali.

Následoval další typ engramických řetězů, slangově regresními terapeuty nazývaný "2. běh", který řeší, na rozdíl od 1. běhu, události, kdy klient sám něco nepříjemného činí druhé osobě, v našem případě, kdy klientka někomu způsobuje bolest levé kyčle. Zde se mimo jiné objevila tato událost. Anglie, rok 1568. "Mlátím nějakého žebráka holí. Mám vztek. Mlátím ho všude, hlavně po zadku, potřebuji ten vztek vybít. Jak se jen opovážil. Naštvaně odcházím. Jsem žena. Někam jdu. Stoupám po kamenných schodech do velké budovy. Je to katedrála. Už nejsem tak naštvaná. Jdu se pomodlit. Křižuji se, poklekám, ukláním se. Trošku lituju, že jsem se nechala unést. Modlím se, aby mi bylo odpuštěno." Při další průchodu touto událostí se klientka dostala časově dopředu k tomu, co bylo příčinou jejího vzteku. "Hádám se s nějakým starším mužem. Je to můj otec. Mám na něj vztek. Nechce mi dovolit prodat ten dům. Že se prý nic rodového prodávat nebude. Ale já chci! Mám vymyšlený výborný obchod. Všechno mi překazil. Naštvaná a vzteklá odcházím. Vidím žebráka, jak ke mně natahuje ruku a cosi mumlá. Jak si to jen dovoluje. Beru hůl a mlátím ho..." Při opakovaných průchodech touto událostí už klientka cítila k žebrákovi soucit, mrzelo ji, že ho zbila. Při dalších průchodech už i chápala otcův postoj k prodeji a později ji tato celá událost už nijak nevzrušovala a dívala se na ní jako na obraz tehdejší doby. Událost byla zpracována.

Ve 3. běhu (klient je svědkem toho, že někdo někomu činí něco nepříjemného, v našem případě způsobuje bolest kyčle) jsme narazili na událost, kdy je klientka děvečkou na statku. Je zamilována do pacholka, který zde také slouží. Ten je však často vyplácen (bit) jejich pánem, hlavně po zadku. Ona jej pak nesmí ani ošetřit, přesto to přes velký strach dělá. Několikrát se svým milým domlouvají, že od sedláka společně utečou, ale obava z nejisté budoucnosti je silnější. I tato událost byla zpracována.

Během jednodenního terapeutického sezení bylo dané téma zpracováno. Po několika týdnech se mi klientka ozvala, že od původně zpracovávaného psychického problému cítí výraznou úlevu, a též že cítí hmatatelnou úlevu od bolesti levé kyčle. Po dalším asi tři čtvrtě roce jsem byl s klientkou v kontaktu opět. Od regrese ji kyčel bolí pouze velmi výjimečně a to většinou jen po větší fyzické námaze, což je výrazná úleva od několikaletých každodenních silných omezujících bolestí. Jak je patrné i na tomto příkladě, tak ne vždy musí fyziologická změna na těle (lékařský nález) nutně vyvolávat tak silnou bolestivost, nebo vůbec nějakou bolestivost, která je běžně pouze tlumena analgetiky.

Děkuji klientce, že mi sama nabídla zveřejnění jejího případu a mám velkou radost, že jsem jí mohl prostřednictvím regresní terapie pomoci s jejími problémy.

Vyhřezlá meziobratlová ploténka

Muž, 40 let, vyhřezlá meziobratlová ploténka a s tím související urputné bolesti, vyřazující klienta z běžného života

Dobrý den, jmenuji se Bohdan a chci se s Vámi podělit o své zkušenosti s regresní terapií (i s dalšími léčebnými postupy). V době potíží, které jsem řešil, mi bylo 40 let. Svůj příběh však začnu hodně zeširoka...

Na úplný úvod chci říci, že jsem více než 20 let konvertita (pozn. ten, kdo našel a přijal svou náboženskou identitu) a zhruba 15 let praktikující katolík. Přesto se považuji za racionálně uvažujícího člověka, má cesta k víře trvala dlouho a dodneška jsem velmi obezřetný stran nejrůznějších léčitelů, šamanů a podobných individuí.

Moje problémy začaly někdy v dubnu či květnu 2014 bolestmi v podkolenních šlachách pravé nohy. Někdo mi radil klid, někdo mi radil cvičit, švagr mi radil zpráškovat se Brufenem ("je tam zánět, takhle se Ti uleví a vyléčí se to"). Situace se zhoršovala, už mě nebolely jen šlachy, ale i zadní strana stehna a třeba sedět bylo pro mě dost nepříjemné. V té době mi pár známých říkalo, že ty bolesti mohou být od zad. Vím, že mám vadné držení těla, k tomu nižší střední věk, ale stejně to pro mě bylo nečekané. Některé dny jsem měl jen malé problémy, jiné dny to bylo horší. Nebylo nač čekat, přišel čas doktorů: obvoďák (ujistil mě, že hlavní problém je opravdu v zádech) mě poslal na rehabilitační centrum. Vzhledem k objednacím lhůtám jsem měl pár týdnů čas, tak jsem se aspoň objednal na masáže (po doporučení). Potřeboval jsem se dát do pořádku do srpna, kdy jsme měli naplánovanou a částečně zaplacenou rodinnou dovolenou v Chorvatsku, a nebyl nikdo jiný, kdo by řídil. Masáže mi nepomohly.

Na rehabilitačním centru jsem prošel vstupní prohlídkou, doktor mi předepsal nějaké procedury a navíc mě poslal na neurologii. Tam jsem prošel vstupní prohlídkou, byl jsem poslán do vojenské nemocnice na CT páteře a navíc jsem dostal nějaké prášky od bolesti (nepamatuji si název, ale byla to silná antiepileptika s možným vlivem na řízení auta). Prášky byly na nic. Na CT mi diagnostikovali výhřez ploténky, s nálezem jsem šel na rehabilitace i na neurologii. Jelikož se termín dovolené rychle blížil, zkoušel jsem různé prášky od bolesti, ale nepomáhalo nic. Neuroložka navrhla obstřik páteřního kanálu pod CT, což jsem přivítal. Úspěšnost bývá 70 %, moje problémy nebyly (zatím) k nevydržení, takže mi to prostě muselo pomoct. Termín dovolené se rychle blížil, ale objednací lhůty na obstřik byly úděsné. Bylo jasné, že na zákrok půjdu až po dovolené. Cesta do Chorvatska bylo jedno horoucí peklo. První lék od bolesti jsem si vzal doma, v Brně. Druhý v Mikulově, třetí před Vídní, pak už ani nevím. Během dopoledne jsem do sebe dostal maximální doporučenou dávku na dva dny, kombinaci dvou léků. Kromě šílené bolesti v noze mi bylo navíc špatně od žaludku. V Chorvatsku to bylo lepší, většinu doby jsem se volně vznášel nebo plaval ve vodě. Na cestu zpátky jsem si vzal jen jeden prášek, takže jsem měl šílené bolesti v noze a navíc mi bylo špatně od bolesti. Stejně jako cestou tam, svíjel jsem se na zemi při každé zastávce, rodina trpělivě vyčkával a já jsem jenom věděl, že je musím bezpečně dovézt domů. Po dojezdu domů jsem ani nenašel jakoukoliv úlevovou polohu.

Jako na smilování jsem čekal na zmíněný obstřik páteřního kanálu. Bylo to hodně nepříjemné (prý to lidé snášejí lépe, nevím), ale - nic. Neuroložka mi řekla, že operace v mém případě nemá cenu, ale že mi nemá co dát. Aby bylo jasno, vůbec nic jí nezazlívám. Dělala, co mohla, ale tady skončila. Na rehabilitacích mi napsali další cvičení, cvičil jsem samozřejmě i doma. Sedět na jakékoliv židli jsem vydržel maximálně 10 minut během dopoledne. Odpoledne už to nešlo vůbec. V práci jsem podle možností ležel na karimatkách, notebook na břichu, při obědě jsem jídlo do sebe naházel (jen abych nemusel sedět déle) a brzy odpoledne jsem vyrazil domů, kde jsem už pouze ležel. Naštěstí mi vedoucí v práci vyšla vstříc, a pokud to nebylo nutné, netrvala na tom, abych byl v práci i odpoledne. Byl to víc než nadstandard, byl to luxus, který dnes nikdo nemá. Toho všeho bych se vzdal, jen kdybych neměl ty bolesti... Samozřejmě jsem se díval na internetu, co je možné s tou ploténkou dělat. Dobral jsem se k zajímavému faktu - je to zcela individuální. Lidé si navzájem radili: "Operace je na nic. Musíte cvičit, být trpěliví, pak se to zlepší." "Operace se nebojte, já jsem to odkládala, mohla jsem být bez bolestí o půl roku dřív." "Po operaci jsem musel dlouho cvičit, ale lepší se to." "Cvičím už tak dlouho, na operaci jsem byl, po ni jsem dělal všechno, jak mi říkali, ale je to pořád horší" atd. Takže jsem si řekl, že zkusím všechno, samozřejmě v určitém pořadí. Operace byla až na posledním místě. Ne, že bych se jí bál, ale určité následky (srůst obratlů, zvápnění kosti atd.) mohou být absolutně nevratné.

Dál jsem poctivě chodil na rehabilitace (bez nějakého výsledku), stavil jsem se za léčitelem v Předklášteří (nebudu psát jméno, aby to nebyla reklama). Ten léčitel - nevím, jak to napsat slušně. Chápu, že může být skluz v práci, ale čekat více než hodinu přes objednaný čas - to mi u soukromníka připadá hodně. Zatočil přede mnou pružinou (fakt, jako v Básníkách), a řekl mi, ať mu neukazuji lékařskou zprávu - a že mám výhřez ploténky. Nijak mě tím však neohromil, to jsem mu říkal už do telefonu, když jsem se objednával. Pak mi řekl, že mám ucpané žíly v té bolavé noze, opakovaně mi tiskl lýtko a dost dlouho jsme si jen tak povídali. Hovor naprosto o ničem; jindy by to možná nevadilo, ale v čekárně byli další lidi, kteří byli objednaní o hodinu dřív. Přišlo mi, že jen natahuje čas, aby neměl vyděláno po pěti minutách.

Dozvěděl jsem se také o Dornove metodě. Specifická rehabilitace, jejíž určité prvky užívali i v rehabilitačním centru, kam jsem chodil. Zase jsem šel na internet, našel si paní z Brna s dobrými ohlasy (schválně neuvádím jméno), objednal se (asi listopad), přišel - a získal první pozitivní dojmy a dostal první pozitivní zprávy. Konečně se někdo nezabýval jen vyhřezlou ploténkou, ale páteří jako celkem. "Tenhle obratel je úplně vpravo. A tento je propadlý dolů." Paní mi doporučila pár pomůcek, řekla mi, jak mám cvičit (v podstatě mi z těch cviků z rehabilitací vybrala tři, které jsou pro mě nejvhodnější, a znovu mi ukázala, jak je cvičit správně). Říkala, že do půl roku by to mělo být v pořádku, a objednala si mě za šest týdnů! Žádná platba každý týden, žádné tahání klienta do masérny; prostě jsem měl měsíc a půl cvičit. Zázraky na počkání nedělá, bez mého aktivního přístupu to nepůjde, a nemá cenu, abych tam byl každou chvíli.

V té době jsem už dávno věděl o Davidu Bulvovi a o Hlubinné abreaktivní psychoterapii (regresní terapii), které se věnuje. Jak jsem psal už na začátku: o převtělování duší vůbec nejsem přesvědčený (jsem skeptický, tak to je), zkušenost s léčitelem (byť jediným) byla tristní, moje problémy se nenacházely "v hlavě" (psychice), ale byly somatického (tělesného) původu. Co tady budu řešit výletem do nějakého fantazijního příběhu...? Nicméně jsem chtěl zkusit všechno, operaci až na posledním místě. Když mi to pomůže, budu vděčný. Zhoršení možné nebylo... David o mých pochybách věděl, a shodli jsme se na tom, že moje pochyby ani jednomu z nás nevadí.

První ležení (ano, ležení, o sezení nemohlo být kvůli bolesti ani řeči) proběhlo v prosinci v Brně. Nejdřív jsem se měl v rámci terapie v myšlenkách vracet k té hororové cestě do Chorvatska. Nevím jak, nevím proč, ale při vzpomínkách a představách té hrůzy mě škubala noha (jen ta pravá), jako když filmují epileptický záchvat. Později během dne jsme se dostali do dvou příběhů - v jednom jsem byl mladý námořník, který spadl ze stěžně na palubu lodi a zlomil si páteř, v druhém jsem byl rytíř v brnění, který v bitvě dostal zásah sekerou do zad. Zabralo to hodně času, s prací jsme končili v pozdním odpoledni. Že by přišla nějaká okamžitá úleva, to ani náhodou.

V druhé půli prosince jsem šel znovu na Dornovu metodu. V té době už nejhorší bolesti pominuly, ale je pravdou, že jsem se šetřil, jako nikdy v životě. Po dojezdu z práce jsem už v podstatě ležel, o nějakých vycházkách nebo dokonce výletech s rodinou jsem si nechal jen zdát. Přesto vývoj mého stavu paní velmi chválila a říkala, že do velikonoc budu v pořádku. Prý jí to řeknu sám, až se tam znovu stavím, i když - prý proč bych se stavoval, když to nebudu potřebovat. Cítil jsem radost, naději i obavu, že to nebude pravda - protože spousta jiných léčebných kroků mi už nevyšla.

Někdy v lednu či počátkem února došlo ke skokovému částečnému zlepšení. Nebyl jsem zcela bez problémů, ale bolesti se mi hodně zmírnily a třeba jsem vydržel sedět (s přestávkami) celé dopoledne. To jsem nemohl několik předchozích měsíců.

Na druhé ležení jsem jel (koncem ledna nebo začátkem února) k Davidovi do Svitav. Už to, že jsem mohl takovou dobu řídit, bylo pro mě vítězstvím. Znovu jsem si opakovaně vybavoval příběhy (co jim David říká minulé životy, a já jim říkám fantazie na základě filmů a knížek), byť s drobnými úpravami. Dokonce jsme odkryli další příběh, kdy jsem jako malý kluk spadl z půdy a o trám ležící dole na zemi si přerazil záda... Tento příběh z minulosti jsme už probrali celkem rychle, ale prý jsem byl učebnicový příklad. A na konci terapie jsem měl v paměti ještě vyhledávat událost, kdy si tu strašnou bolest způsobuji já sám. Zde se nešlo nijak hluboko do minulosti. Jednalo se o jednu rodinnou brigádu, kdy jsem nosil po šikmém svahu v obou rukou těžké kýble plné kamení. Při těch posledních dvou mě bolela šíleně záda, ale já kýble nemohl položit dřív, než budu na rovině. A zde pravděpodobně došlo k výhřezu ploténky. Tentokrát už mi noha neškubala, jen se zatínala až do křeče, kdy jsem se celý zkroutil a musel jsem při tom zatínat zuby. Pár dalších dnů po terapii mě noha bolela jako po namáhavé túře - a zase jen ta pravá.

Po návratu jsem pokračoval bez nějakých podstatných změn mého stavu. Dopoledne bylo jakž takž v pohodě, odpoledne to bylo horší. I když - jednou večer jsme si vyšli se ženou a dětmi na večerní dlouhou vycházku v Mariánském údolí (cca 6-7 km), a já jsem to ušel bez problémů!!!

V prvním týdnu března, hned po jarních prázdninách (rodina na lyžích, já v kuchyni) mi problémy téměř zcela odezněly. Zase to byla skoková změna k lepšímu. Občas mě v zádech píchne, občas mě záda bolí, ale noha je v pořádku. Sedět můžu kdykoli (i večer), a i když se šetřím, je to sto a jedna. Spíš ten poměr bude ještě větší. Ta záda mě bolí asi jako člověka, který má vadné držení těla, sedavé zaměstnání a je mu 41.

Nevím, co z výše popsaného mi vlastně pomohlo (rehabilitace - Dornova metoda - vlastní cvičení - regresní terapie - kombinace něčeho nebo všeho uvedeného), ale je mi to srdečně jedno. Vím, že jsem měl problémy, které mě vyřadily z běžného života, a vím, že už je nemám.

Děkuji Bohdanovi ze jeho příspěvek. Věřím, že bude pro jiné inspirací k tomu, aby se snažili svůj problém vidět komplexně a nevyhýbali se ani alternativním metodám.

Dlouhodobé silné bolesti hlavy

Žena, 37 let, dlouhodobé silné bolesti hlavy

"Dříve jsem na bolest hlavy brala brufen vlastně každý den, při velké bolesti jsem si vzala i 3 prášky denně, a když to nezabralo, tak jsem věděla, že už nezabere nic a přečkala jsem den a šla spát."

Při regresi se žena dostala do události v některém ze svých minulých životů. Žila tehdy se svým manželem a téměř od začátku vztahu si nerozuměli. Na denním pořádku byly intenzívní hádky, dnes bychom řekli - klasická "Itálie". Důvody sporů nebyly nijak zásadní, spory však postupně přešly do stavu, kdy se prostě ti dva nemohli vůbec vystát. Jednoho dne se hádka natolik vyhrotila, že manžel svou ženu zatáhl do sklepení společného domu a zde ji nechal tak dlouho, dokud nezemřela. O její tělo se nezajímal a nechal jej napospas času.

"Mám pocit, že mi v hlavě něco leze. Je to strašné, odporné, jsou to nějací brouci. Je jich hodně. Mám jich plnou hlavu. Oni mi snad žerou mozek. Já ale nemůžu nic dělat! Bolí mě z toho hlava." Dávám klientce pokyn, ať se dostane do okamžiku příčiny tohoto stavu. "Zase se hádáme. Ječím na něj, on na mě. Už toho mám všeho dost! Nesnáším ho. On mě drží za ruce a vleče mě dolů po schodech. Mlčí a jen mě táhne. Řvu, snažím se mu ubránit. Nejde to. Zavírá mě do sklepa." Co se děje dál? "Jsem pořád v tom sklepě, unavená, už na nic nemám sílu. Ležím na hliněné podlaze, je mi velká zima. Jsem tady už několik dní, nevím ani kolik. Usínám a pak se zase budím. Když usnu, je to pro mě úleva. Jsem naprosto vyčerpaná, nemůžu se ani pohnout. Těším se, až zase usnu. Když spím, je mi líp." Pokračujte dál... "Už jsou tam ti brouci, je jich plná hlava. Je to šílené, lezou mi v hlavě a žerou mi ji zevnitř. Nemůžu se hýbat, strašně to bolí. Je jich čím dál víc..." Až po několikátém průchodu touto událostí si klientka uvědomila, že zde vlastně už není mezi živými. Poslal jsem ji proto zpět do okamžiku její smrti. "Jsem tak vyčerpaná, už ani nevnímám, jestli spím nebo bdím. Asi jsem usnula. Už jsou tam ti brouci!" Podívejte se na své tělo. "Pořádně nic nevidím, je tam všude tma, jen cítím v hlavě ty brouky." Jste v těle? "Ne, já jsem asi umřela". Kde vnímáte ty brouky? "Jsou v té hlavě. Já jsem umřela a oni vlastně žerou moje mrtvé tělo. Ano, žerou mě, protože jsem mrtvá. Jsem mimo to tělo" Co hlava? "Nebolí. Ta hlava je jen to mrtvé tělo." Žena zemřela ve spánku, proto si neuvědomila okamžik své smrti, tudíž ani to, že brouci se do její hlavy dostali až poté, kdy byla mrtvá, což se běžně stává, není-li tělo řádně pohřbeno. Její duše se u těla nacházela ještě dlouho po smrti a stále se se svým, již tlejícím tělem, ztotožňovala. V regresi došlo k uvědomění si tohoto faktu, stejně jako skutečnosti, že bolest hlavy, způsobená hmyzem, byla jen domnělá, protože mrtvé tělo bolest necítí.

Od sezení uplynuly téměř čtyři měsíce: "Od doby regrese prášek neberu, hlava mě nebolí, sem tam v ní mívám spíše jen mírný tlak".

Dlouhodobé silné bolesti hlavy II

Žena, 37 let, dlouhodobé silné bolesti hlavy

Pokračování případu

S dotyčnou klientkou jsem se setkal při regresi ještě jednou. Přibližně za pět měsíců mne znovu oslovila s dalším problémem, kterého by se ráda zbavila. Týkal se jejích očí, které jí velmi často slzely, štípaly a řezaly. Klasickým postupem jsme hledali příčinu nepříjemných pocitů, až jsme došli k události v jednom z jejích předchozích vtělení. Byla námořníkem na lodi carského Ruska. Se svými kamarády trávili odpolední siestu hraním karet a popíjením alkoholu. Seděli na palubě a všem bylo moc dobře. Ona (on) hleděl na hladinu a pozoroval, jak vlny olizují bok lodi. Vtom uslyšel z podpalubí výkřik a hlasité syčení. Tušil, co se děje. Tlak v parním kotli vyšplhal k maximu a jeho kamarád, který kotel obsluhoval, měl zřejmě problém jej zmírnit. Náš námořník okamžitě reagoval a běžel po schůdcích dolů ke kotli. Nestačil k němu však doběhnout - následoval ohlušující výbuch. Horká pára mu nejen spálila oči, ale tlaková vlna jej přitom vymrštila do vzduch. Při letu ho do hlavy, přímo mezi oči, zasáhl dřevěný hořící trám. Krátce po dopadu na zem námořník zemřel. Při regresi jsme se v této události soustředili na pocity, týkajících se klientčiných očí. Postupným opakovaným procházením oné události bolest očí ustávala, až došlo k vymizení téměř všech nepříjemných pocitů. V tom však klientka začala velmi silně pociťovat bolest hlavy. Ta byla stále silnější, že ji téměř bránila si událost dál vybavovat a procházet jí. Bolest hlavy se vrátila. U klientky došlo díky výše uvedené události k opětovné restimulaci bolesti hlavy. Byl nalezen primární engram bolesti hlavy, který zároveň souvisel s bolestí očí. Na nic jsem tedy nečekal. Klientku jsem upozornil, že je v tomto případě nutné zpracovat bolest hlavy. Poslal jsem jí tedy znovu na začátek události s námořníkem s tím, že má nyní vnímat bolest hlavy. A podařilo se. S každým dalším průchodem se bolest hlavy mírnila, až zmizela téměř úplně. Následovala však další starší podobná událost, kdy cítí bolest hlavy. A zde jsme se dostali do období středověku, do mučírny. Klientka cítila na čele jakousi železnou obruč, kterou stále více utahovali až do okamžiku, kdy hlava praskla. Následovala smrt. I tuto událost jsme zpracovali. V obou událostech se objevila fyzická příčina bolesti hlavy - horká pára, následný úder mezi oči a prasknutí lebky, poté smrt. Druhý den se klientka dostavila zcela bez bolesti hlavy, což jí vydrželo doposud. Mohli jsme proto pokračovat původním zadání.

Jak je vidět na tomto případu, je v terapeutické praxi zásadní vyhledat všechny příčiny problému. A těch ve valné většině bývá více, než jen jedna.

Strach z duší (REGRESE ZEMŘELÝCH II)

Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH II.

Případ z praxe - strach z duší

Více než před čtvrt rokem se na mne obrátila 21ti letá dívka s poměrně specifickým problémem. Déle než tři roky usíná pouze s rozsvícenou lampičkou, protože se bojí spát ve tmě. Má obavu se byť jen pohnout a poodkrýt z těla peřinu, strach ji téměř paralyzuje. Skoro každou noc se jí totiž v místnosti, kde spí, zjevují entity mající zcela lidskou podobu. Na rozdíl od jiných obdobných pozorování je však ona vidí výjimečně jasně, barevně a zcela hmotně. Tak, jako živého člověka. Zaznamenává případy, kdy ji např. i velmi zblízka tito lidé pozorují a hledí jí do tváře, nebo se volně pohybují po její ložnici.

Oběma nám bylo jasné, že má tu čest s dušemi zemřelých, kteří po smrti svého fyzického těla neodešli do Světla a pohybují se mezi žijícími lidmi. Více se této problematice věnuji také např. v článku Naši drazí i nedrazí zesnulí aneb REGRESE ZEMŘELÝCH a tento případ z praxe nechť je jeho volným pokračováním.

V úvodu sezení jsem nechal svou klientku mentálně nahlédnout přímo do její ložnice. Tam hned spatřila zoufale vyhlížejícího mladého muže. Když jsem s ním zavedl hovor, (klientka mi sloužila jako médium), dozvěděli jsme se jeho příběh. Jel autem za svou přítelkyní, byl šťastný a zamilovaný, velmi se na ni těšil a i proto spěchal. Během jízdy dostal chuť na cigaretu a chvilka nepozornosti spolu s velmi rychlou jízdou zapříčinily, že zezadu narazil do nákladního vozidla, které bylo nuceno náhle před ním zabrzdit. On při autonehodě zemřel. Když opustil své hmotné tělo, viděl pokusy o oživování, nechápal ale, co se to vlastně děje. Později vnímal své příbuzné, jejich smutek, ale stále mu nedocházelo, co se stalo. Toulal se po okolí nehody, nerozuměl této situaci, ani tomu, jak se do ní dostal. Byl ze všeho velmi zmatený. Po čase se objevil v blízkosti mé klientky a poznal na ni, že má schopnost jej vnímat. Snažil se ji tedy kontaktovat, ale nedařilo se mu to i kvůli jejímu velkému strachu. Pohyboval se střídavě v její ložnici a u ní až do té doby, kdy jsme na vše při terapeutickém sezení přišli a osvětlili mu jeho situaci. Trauma z prožité nehody bylo však tak silné, že jsem jej musel vést opakovaně regresí událostí, při které zemřel. S každým průchodem se trauma zmírňovalo, až do okamžiku, kdy vše pochopil a se svou smrtí se smířil. Ano, poměrně často se stává, že bloudící nebo přivtělená duše zažila těžké trauma. To je nutné zpracovat, aby došlo k pochopení a uvolnění emočního náboje. Postup je obdobný, jako u žijícího člověka. Potom je již duše zpravidla připravená odejít do Světla. Při tomto sezení jsme odvedli mnoho dalších bloudících duší, možná i několik desítek. Stále přicházely další a další, chtěly využít příležitosti. Namátkou ještě zmíním hasiče, který zemřel při požáru při záchraně obyvatel hořícího domu. Klientka jej zprvu viděla jako ohořelého člověka. Ani on nevěděl, že v ohni zahynul. Po požáru se cítil velmi vyčerpaný, vnímal, že je rád, že to přežil. Dlouhou dobu pobýval jako duch se svou rodinou. O tom, že se mu přežít nepodařilo, se dozvěděl až při sezení a jeho vlastním auditu (regresi), kterým jsem ho provázel. Zajímavé bylo, že jakmile si svou smrt uvědomil a pochopil, co se stalo, klientka jej začala vidět už ne jako popáleného, ale jeho tělo se jevilo zcela zdravé. Ještě před tím, než odešel do Světla, jsem jej nechal mentálně rozloučit se s jeho nejbližšími. Velmi se těšil z toho, že se možná bude moci narodit jako dítě jednomu ze svých synů.

Při dalším následném sezení jsem klientku již klasicky provázel regresí a postupně jsme hledali události, kdy se ona bojí duší. Mimo jiné jsme nalezli okamžik, kdy poprvé vědomě zažila šok z úleku, když se jí v jejích 18ti letech zjevil člověk, který se vznášel, sedíc v tureckém sedu, asi půl metru nad jejím obličejem a ona ležela v posteli na zádech. Jakmile otevřela oči, sklonil k ní hlavu. Z bezprostřední blízkosti uviděla jeho obličej. Hledali jsme dál a vyšlo najevo, že to zdaleka nebyla první událost v jejím životě. Ty starší pouze vytěsnila z vědomé paměti, neboť pro ni byly příliš strašidelné. Duše zemřelých vnímala a měla z nich strach již od ranného dětství a ukázalo se, že je dokázala vnímat i ve svém předešlém vtělení. Hledali jsme tedy pomocí asociací dál, až jsme došli k jedné velmi důležité příčinné události jejího strachu. Děj se odehrával přibližně ke konci 19. století v nějakém průměrném městě ve spíše bohatší rodině. Klientka byla mladou ženou, která i tehdy měla zvláštní schopnosti a duše zemřelých vnímala. Měla za manžela velmi racionálně smýšlejícího muže. Narodil se jim syn (klientka v něm "poznala" svého současného přítele). Manžel si po jeho narození začal intenzívně všímat neobvyklého chování své ženy, kdy třeba vnímala duše u synovy kolébky a hovořila s nimi. Jednoho dne došlo k tomu, že muž ženu vyhnal a syna si nechal. To ji psychicky velmi vyčerpalo. Po čase se jí ujal nějaký člověk, který se snažil její duši léčit jakýmisi primitivními, tehdy dostupnými léky. Jejich účinky však psychiku ženy ještě více narušily a u ní se naplno projevila schizofrenie. Vše došlo až tak daleko, že duše, které vnímala, ji ponoukali k tomu, aby se zabila. Nějakou dobu těmto atakům odolávala, vše ale skončilo tak, že skočila z vysokého mostu do řeky. Pádem na hladinu si poranila tělo a nakonec utonula.

Dále jsme nalézali další příčinné události a i ty jsme zpracovávali. Uběhlo několik týdnů, během kterých účinky terapie postupně doznívaly. Dnes se mé klientce již zemřelí neukazují, když sama nechce i strach je v porovnání s tím před terapií minimální. Spíše se jedná o ojedinělé nepříjemné pocity. Ví, proč se vše děje a jakou roli v tomto procesu hraje i ona sama. Nic totiž není náhoda. Lidé si často tuto výjimečnou schopnost a dar nesou již z minulosti a je dobré, aby jej i nyní využívali ku prospěchu.

Dartitis ("nemoc" hráčů šipek)

Pojem "Dartitis" je mezi běžnou populací poměrně neznámý. Ani český internet se o něm nikde příliš nezmiňuje. Existuje však skupina lidí - sportovců, kterým Dartitis tak neznámý není. Alespoň pokud mluvíme o jeho projevech. Ty totiž občas postihují hráče, kteří provozují šipkařský sport. Od nejzákladnějších výkonnostních kategorií až po mistry světa. Internetová encyklopedie Wikipendie ve své anglické verzi popisuje Dartitis jako psychický stav, který má negativní vliv na výkonnost hráče šipek, a to především ve fázi samotného odhozu šipky. Jednoduše řečeno, hráč, který Dartitis trpí, zažívá těsně před tím, než odhodí šipku na terč, takové stavy, kdy se mu dělá fyzicky nevolno, polévá jej studený pot, zhoršuje se mu dýchání a vidění, zrychluje se mu tep, má pocit, že s napřaženou rukou není schopen šipku vůbec odhodit a že ji nemůže ovládat. Ztrácí rovnováhu a může se stát, že při hodu samotném i upadne. Výkonnost špičkového hráče může klesnout na minimum. A nejedná se o stav přechodný.

I na mne se přibližně před půl rokem takovýto hráč obrátil. Při terapii jsem postupoval standardním způsobem, přičemž jsme s klientem vyhledávali a procházeli několik událostí, kdy se u něj výše popisované stavy při házení šipek projevovaly. Jednalo se o několik soutěží, které absolvoval, až jsme se dostali k události z některého z minulých životů. Popisoval ji v regresi takto: "Mám před očima tmu, ale je to, jako bych se někam díval." Soustřeďte se na to místo a procházejte událostí dál. "Stojím před mřížemi a koukám se do cely. Je tam tma. Ale už ho vidím. Je to nějaký starý muž. Chci se s ním rozloučit. Byl v té cele zavřený se mnou, ale mě se podařilo dostat se ven. Vím, že když uteču, bude ho to stát život. Je ale už moc starý a slabý. Nemůže se mnou. Je mi ho moc líto. Loučíme se. Mám pocit, jako bych v něm poznával svého současného otce." Pobízím klienta, aby událostí procházel dál. "Už jsem venku. Utíkám do nějakého kopce. Jsem vysílený, mám těžké nohy. Jak běžím, tak se mi nohy úplně klepou. Na obzoru vidím nějaké dva jezdce na koních. Už mě hledají. Běžím do toho kopce. Oni se blíží. Už nemůžu. Padám na kolena. V tom se otáčím a snažím se v sedě odrážet nohama a posunovat se. Jeden z nich je blízko, asi tak pět metrů ode mě. Vidím, jak zastavil. Už jen sedím a podpírám se rukama. Vidím, jak se natáčí i s koněm ke mně z profilu. V pravé ruce drží oštěp. Napřahuje se a odhazuje ho. Zabodnul se mi doprostřed hrudníku. Cítím obrovskou bolest, nemohu dýchat. Instinktivně jsem oštěp chytil a snažím se ho z těla vytáhnout. Nejde to. Ztrácím sílu, dělá se mi tma před očima. Nemohu se nadechnout. Umírám." Klient tento primární engram (záznam v paměti), kde byla příčina jeho stavu při hraní šipek, několikrát procházel, až do vymizení nepříjemných pocitů.

Při regresi jsme také našli okamžik, při kterém pravděpodobně došlo k restimulaci této dávné události, a kdy se Dartitis projevil poprvé. Jednalo se o jeden z důležitých zápasů, kdy hráč nebyl zcela ve formě a házení mu příliš nešlo. Občas se to prostě stává a není na tom nic až tak neobvyklého. Jeden ze spoluhráčů z jeho družstva mu poradil, aby zkusil šipkou hodit nějak netradičně, třeba obloukem, jako když se hází oštěpem. A právě po tomto hodu se zřejmě začal Dartitis projevovat.

Při následném sezení jsme se zabývali dalším typem engramických řetězů, tzv. "běhů". Po časové ose jsme pátrali po událostech, kdy klient sám někomu při házení mohl způsobit takové pocity, které vyvolávají jeho současný problém. Zde náš hráč procházel několika událostmi (soutěžemi), kdy jeho výkonnost byla ještě na špičkové úrovni a on svými výkony protihráčům způsoboval nepříjemné pocity, když je porážel. Následovala událost z dětství, kdy při klukovské hře po někom házel kamením, až narazil na příběh z minulého života, který nám ale nebyl zcela neznámý. Setkali jsme se s ní totiž už na začátku terapie, kdy jsem jako obvykle zkoumal, zda klienta neobtěžuje nějaká duše zemřelého člověka. Tuto událost klient popisoval takto: "Vstoupil jsem do nějaké arény. Má půlkruhový tvar. Cítím se tam moc dobře! Lidi na ochozu jásají a pokřikují na mne. Myslím, že jsme v Turecku. Zřejmě jsem nějaký gladiátor. Teď vidím nějakého menšího člověka. Má na sobě pár hadříků a jakousi čepici. Vypadá jako nějaký asiat. Mám v ruce lehký oštěp a snažím se toho člověka trefit. Lidé na obvodu arény se smějí, jak ho honím. On je zcela bezbranný. Já ho mám jen zabít a udělat pro ty lidi šou. Lidé se smějí a pobízí mě. Není to klasický gladiátorský zápas. Jde spíš o legraci nebo recesi. Jsem uznávaný, vážený a známý gladiátor. Ale teď lidi jen bavím a bavím tím i sám sebe. Zasáhl jsem ho. Je mrtvý. Pomalu se procházím po obvodu arény a lidi na mě mávají a smějí se. Všichni víme, že je to vlastně legrace, hra". Klient opět touto událostí několikrát procházel. Při dalších průchodech získával v těle gladiátora na událost jiný náhled. Už mu nepřipadala tak zábavná. Uvědomoval si, že při této hře zabil člověka. Také zjistil, že mu vlastně nic jiného ani nezbývalo. I on sám byl jen loutkou, která musela poslouchat pokyny svých pánů. Uvědomil si také, že když se rozhodl zasadit asiatovi smrtící ránu, tak si dával pečlivý pozor, jak hází a míří, aby dotyčný zemřel hned a příliš netrpěl.

Nyní uběhly necelé tři měsíce od posledního sezení. Klient mne kontaktoval s tím, že se jeho stav výrazně zlepšil a on opět začíná vyhrávat zápasy a dostává se do dřívější kondice. Hovoří o 100% zlepšení oproti stavu před prvním sezením. Dartitis může mít samozřejmě i jiné příčiny, u jiných lidí by se jistě objevovaly jiné události. Co však považuji za důležité, je zjištění, že Dartitis lze zřejmě prostřednictvím Hlubinné abreaktivní psychoterapie podle A. Dragomireckého úspěšně řešit.

pozn: i po roce od konce terapie je hráč v perfektní kondici

Frigidita

Žena, 37 let, frigidita (porucha sexuální funkce, spočívající v pohlavní chladnosti, projevuje se v malé sexuální aktivitě, nezájmu o pohlavní styk, a neschopnosti vzrušení a orgasmu).

Váhal jsem, zda tento případ z praxe uveřejňovat, neboť jeho příběh by se pro někoho mohl jevit až hrůzostrašně. Obával jsem se, abych zbytečně nevylekal případné další klienty. Nakonec jsem se rozhodl, po konzultaci s touto klientkou, zážitek z regrese uveřejnit. Jak ona říká: "Je třeba, aby se to lidé dozvěděli, protože mě regrese skutečně pomohla od problému, kterým jsem se velmi trápila po mnoho let, vlastně od úplného začátku. Bylo to pro mě sice těžké, ale výsledek rozhodně stojí za to!"

Při hledání příčiny problému se klientka při regresi dostala po časové ose do věku svých 15ti let, kdy absolvovala svou první gynekologickou prohlídku. Naneštěstí ji její gynekolog při prohlídce prakticky znásilnil. Nedošlo sice přímo k pohlavnímu styku jako takovému, ale lékař prováděl takové úkony, které vedly k jeho pohlavnímu vzrušení a totéž se snažil, bezúspěšně, vyvolat i u klientky. Tímto zřejmě došlo k restimulaci (z podvědomí se uvolnilo trauma, které nevědomě způsobovalo u klientky frigiditu). Dále klientka procházela několika svými vtěleními, kdy jako muž znásilňovala velmi nevybíravým způsobem ženy. Hledali jsme dále a ukázal se následující příběh, který, jak se později ukázalo, byl tzv. primárním engramem (příčinnou událostí).

"Vidím chodbu, vlečou mě." Kam tě vlečou? "Přivlekli mě do místnosti." Co tam je? "Někdo tam stojí". (klientka se začala silně třást) "Jsou to nějací chlapi." Kdo to je? Nevím, nevidím jim do tváře. Mají na hlavách nějaké černé kápě. Jsou to asi nějací mniši." Zde klientka procházela událostí, při které došlo v jejím minulém životě ke znásilnění vícero muži. Příběh pokračoval dál tím, že byla nabodnuta na mučící kůl, kde v těžkých mukách pomalu umírala. Celou tuto událost si klientka procházela, objevovaly se další detaily - popisovala okolí, co vše s ní dál dělali, že ten kůl byl ze dřeva, že měl špičku. Jak zajížděl do těla, jak to v těle praskalo, jak do kůlu mlátili, jako do hřebíku, jak byla jeho špička u žaludku, pak u srdce, nad ním, jak vycházela za krkem u lopatky, jak ten kůl stavěli a opřeli ho, jak ona svou vahou sjela dvakrát níž a níž. Po několika dalších opakovaných průchodech (klientka tuto událost vícekrát po sobě vyprávěla tak, jakoby byla v tehdejší přítomnosti) došlo k žádané tzv. abreakci (odreagování), tj. několik posledních průchodů událostí již klientka nepociťovala žádné nepříjemné pocity, byla celkově klidná a bylo dosaženo tzv. koncových jevů. Klientka se bezprostředně po ukončení regrese cítila dobře a uvolněně, i když byla velmi unavená. Nepříjemné pocity nepociťovala žádné.

V současné době (cca 4 měsíce od terapie) je klientka zcela bez dřívějších potíží. Navíc došlo při regresi ke spontánnímu odreagování dalšího problému. Dříve nesnášela pohled na jakékoliv násilí. I jen případný náznak násilného chování např. v televizi nebo ve filmu nebyla schopna akceptovat. Dnes jí tyto záležitosti již nedělají problém.

Fobie z vos

Tento případ se týká přímo mé osoby, tj. muž 39 let, od útlého dětství trpěl až panickým strachem z vos a sršňů. Pokud se k němu blížila vosa, většinou se dal na ústup a to i tehdy, pokud se to vůbec nehodilo, např. během oběda v restauraci, a nevrátil se dříve, než vosa inkriminované místo opustila, nebo ji některá dobrá duše odehnala, což většinou nesl velmi nelibě personál restaurace, zejména tehdy, měl-li dotyčný již dojedeno, nikoliv však zaplaceno. U sršňů byl strach ještě mnohem silnější. Při spatření letícího sršně, byť i více než 20 m vzdáleného, vydal se bez zaváhání na okamžitý, téměř zběsilý útěk. Případu se ujala má kolegyně Iveta Pilná z Hradce Králové.

Případ byl rozdělen do dvou samostatných regresních sezení. Začalo se vosami. Po průchodech několika posledními událostmi z nedávné doby, kdy jsem pociťoval obavu z vos, jsem se pod vedením terapeutky dostal do věku cca tří let. "Jedu v kočárku, tlačí ho maminka. Jedeme nakupovat do Svitavanu (Svitaváci starší cca 30ti let jistě tento obchod pamatují, pro mladší - prodejna Albert ve Svitavách na náměstí Míru). Maminka parkuje kočárek u sloupu, poblíž je veliký odpadkový koš. Maminka mi říká, ať počkám, že je za chviličku zpět. Já nechci čekat, zlobím se, že mě nevezme sebou. Ale nebrečím kvůli tomu. Je hezky, mám pěkný rozhled po náměstí. Maminka odchází. Chvíli pozoruju okolí a koukám na tmavomodrou mozaiku, která je na venkovních stěnách obchodu. Najednou cítím obrovskou bolest na prsteníčku levé ruky. Pálí to a štípe. Šíleně to bolí. Chci utéct, ale nemůžu, jsem v kočáru a navíc připoutaný řemínky. Strašně řvu a mlátím kolem sebe rukama. To dráždí ostatní vosy, které začínají létat z toho odpadkového koše. Je jich kolem mě spousta. Strašně brečím a chci utéct. V tom přibíhá z obchodu maminka a ptá se, co se stalo, bere kočárek a odjíždí s ním od toho koše. Ukazuju jí prst, napuchuje, cítím v něm pnutí a horkost (tyto pocity vnímám i na prstě při terapii). Ona mne utěšuje a na prst fouká a jedeme rychle domů. Po několika opakovaných průchodech touto událostí a po odeznění traumatu byla terapie ukončena.

Nyní sice vosy považuji za obtížný hmyz, ale tak na úrovni nebezpečnosti mouchy domácí. Když přiletí, tak se po ní klasicky oženu. Vosy jsou většinou mnohem neodbytnější, než mouchy, tak musím být v odhánění důslednější. Rozhodně neutíkám a nepociťuji žádný strach.

Fobie ze sršňů

Jak už jsem uvedl u předchozího příběhu z praxe, týkajícího se mé fobie z vos (dohledatelný níže), i případ strachu ze sršňů se týká mé osoby; tj. muž 39 let, od raného dětství vykazoval panický strach při spatření sršně i několik metrů vzdáleného. Vždy se dal na útěk z předmětného místa, přičemž pociťoval somatiky spočívající v silném bušení srdce, celkové nevolnosti a vyčerpání. Pocity silného ohrožení a nutnosti útěku nastávaly i tehdy, kdy dotyčný i jen uslyšel hluboce znějící bzučení (např. velkého čmeláka), které se podobalo bzučení sršně při letu. Případu se i tentokrát ujala Iveta Pilná, regresní terapeutka z Hradce Králové.

Po průchodech několika nedávnými událostmi, kdy jsem zažíval výše uvedené pocity, jsem se pod vedením terapeutky dostal do tohoto příběhu. "Je mi šílené horko, mám pocit, že ten žár už dlouho nevydržím. Je to jakoby mi do zátylku a do zad hřálo polední slunce. Potím se. Je mi to nepříjemné, ale musím dál. V tom koutkem pravého oka spatřuji ve výši očí nějakou tyč, má ostrou obroušenou špičku. Ano, je to šíp, tak dva metry dlouhý, mám ho v pravé ruce, dobře se drží. Jsem na lovu." Kdy to bylo? - ptá se terapeutka. " Napadá mě 20.000 tisíc let před naším letopočtem. Jsem někde v Asii. Běžím, pronásleduji nějaké srny, jsou tři, matka a dvě mláďata. Běžím ze všech sil. Srny zabíhají do menšího lesíku. Proběhly houštím, nějakými keři. Utíkám za nimi, skáču do toho houští, ale ty větve mě drží, nemohu se odtud dostat. Najednou slyším hučení. Jsou to sršni, jsou obrovští, snad 10 - 15 cm. Útočí na mě, nemohu se vyplést z těch keřů. Sršňů je čím dál víc. Vnímám jen to hluboké bzučení. Vím, že musím co nejrychleji pryč. Vybíhám z houštiny a utíkám lesíkem. Sršni mne ale nepronásledují. Jsem rád, že jsem jim utekl. Ale poštípali mě. Stále běžím, domov je nedaleko. Cítím, jak mi ubývají síly, cítím, jak se mi točí hlava. Spatřuji něco jako hradiště. Jsou to zatlučené kůly, které tvoří takovou hradbu nebo plot. Vbíhám dovnitř. Blížím se k největšímu domu, je taky z těch kůlů. Už nemůžu. Upadám na zápraží, cítím, jak mi od nohou postupuje brnění. Točí se mi hlava. Vidím, jak z domu vychází moje žena (poznávám v ní moji současnou švagrovou), necítím už nohy ani ruce. Teď jsem v domě, ležím na nějakých látkách. Žena mi dává na prsa studenou mokrou hadru, pak ji dává na zátylek a čelo. Přesně ví, co má dělat, jako by to znala. Vím, že jsem v nejlepších rukou. Cítím bušení ve spáncích, nemohu se nadechnout, mám tíhu na prsou, necítím nohy ani ruce." Dále mě terapeutka posouvala dál po časové ose, silně jsem prožíval (i na terapeutickém křesle) pocity na těle. Co se děje za deset dní? - ptá se terapeutka. "Už je mi líp, jsem z nejhoršího venku. Málem jsem umřel. Ještě jsem velmi slabý, stále ležím." Jak se cítíš za měsíc? "Už je to dobré, je mi mnohem lépe. Už chodím po tom domě, vnímám, jak je mi dobře. Moje žena je asi nějaká šamanka nebo léčitelka. Přicházejí za ní i jiní se svými problémy. I já jsem v tom společenství nějak výše postavený. Ale mají nás všichni rádi, je tam dobrá atmosféra."

Sezení probíhalo v době, kdy sršni ještě nelétali. Proto jsem napjatě i s obavami čekal, až nějakého uvidím. Bylo to asi před měsícem a půl. Seděl jsem na našem dvorku pod stromem a četl si knihu. Na sršně jsem nemyslel. Najednou slyším to bzučení, hned mě napadlo, jestli je to sršeň. A byl. Poprvé jsem ho viděl z blízka. Asi metr ode mě, možná míň. Lovil na kvetoucím stromě včely. Neuvěřitelná podívaná. Trvalo to asi 15 minut. Stál jsem pod tím stromem a koukal na to divadlo. Celou tu dobu. Utíkat mě ani nenapadlo. Ano cítím k tomu tvorovi respekt, ale nebojím se ho. Ani špatně se mi už nedělá. Vím, že má v přírodě místo, ale zrovna těm včelám by ubližovat nemusel! Od té doby bylo setkání se sršni víc a já s nimi nemám problém. Díky Iveto!

REIKI tradičního USUI SHIKI RYOHO SYSTÉMU

O Reiki

Slovo "Reiki" se skládá ze dvou japonských slovních výrazů. RE znamená, v daném kontextu, "duch" nebo "duše", KI "pozornost". Tedy, "pozornost na duši". Reiki je od pradávna naší součástí. Pomáhá nám spojit se s vlastní duší a najít správný směr našeho životního záměru (poslání), se kterým jsme se narodili. Tato inteligentní síla má, mimo jiné, schopnost uvádět naši životní energii do rovnováhy. Jsme-li v rovnováze, jak psychické, tak i fyzické, spouští se samoozdravný léčebný proces. Zbavujeme se starých nefunkčních vzorců chování, stáváme se šťastnějšími, nalézáme svůj smysl života. A jsme-li šťastní, pak jsme i zdraví!

Prostřednictvím jednoduchého rituálu, kterému se říká "naladění na Reiki", získáme možnost se vlastní duši plně otevřít. Práce s Reiki dostává řád, cíl a potřebnou sílu. Jsme pak schopni pomáhat nejen sobě, ale i druhým. Naladění je rozděleno do tří stupňů. 1. stupeň je především o práci na sobě a o kontaktním léčení, které se děje přikládáním rukou na sebe či druhé. Předáváme-li Reiki druhým, pomáháme i jim spojit se s jejich duší. Jejich i náš energetický systém se při předávání Reiki vyrovnává, dostáváme se do pohody, zdraví se zlepšuje, nemoci ustupují. Při 2. stupni získáváme další úžasné nástroje, jak s Reiki pracovat. Můžeme pracovat s minulostí, např. řešit dávná traumata a příčiny našich současných problémů. Můžeme si Reiki tzv. posílat do budoucích situací (např. pohovorů, zkoušek apod.) a eliminovat tak vliv našich strachů a obav "jak to dopadne?" a mnohé další. Druhý stupeň Reiki nám také umožní léčit lidi nebo zvířata i na dálku. 3. nejvyšší stupeň Reiki je stupeň mistra (učitele). Ten náleží tomu, kdo zjistil, jak je energie Reiki prospěšná a chce ji šířit a předávat dál.

O Reiki II

Reiki je japonský slovní výraz a vyslovuje se ,,rejki". RE(I) znamená, v daném kontextu, DUCH. KI znamená POZORNOST. Sama o sobě neléčí na alopatickém základě, jak jsme zvyklí u běžných léků, tj. přidáme nějakou cizí substanci a ta svým působením vyvová reakci. Reiki působí spíše homeopaticky, tj. využívá púvodních vlastních prostředků k tomu, aby došlo k uzdravení. Může jí být nedostatek či přebytek, což samo o sobě zapříčiňuje energetickou nerovnováhu organismu, jejímž následkem pak často bývá fyzická bolest, psychická nepohoda nebo prostě nemoc jako taková. Při cíleném ošetření (léčení) energií Reiki dochází k doplňování energie přesně tam, kde chybí (popř. přebývá), energetický systém se dostává do rovnováhy. Tím je nastartovánsamo ozdravný proces a Reiki nás směruje k základnímu ideálnímu stavu - být zdraví a šťastní. Energie Reiki pracuje a účinně působí na úrovní fyzické, psychické, duševní i duchovní. Reiki je účinná při klasické nemoci fyzického těla a pomůže i v těžké životní situaci. Ulehčí zvládat stres např. při různých zkouškách či pracovních pohovorech, dokáže nám pomoci lépe zvládnout životní krize, ale i běžné životní situace, které prostě nemáme rádi. Reiki též umí ulehčit problémům majícím příčiny i v tzv. minulých životech. Reiki je energií inteligentní, pomůže pouze tam, kde je to v souladu s karmickým plánem duše.

Ve velmi dávných dobách byla vědomá práce s energií Reiki úplnou samozřejmostí. Jejímu přijímání a následnému předávání (v případě léčení druhých) byl otevřen každý člověk bez výjimky. Bohužel, postupem času, lidé s Reki z nejrůznějších důvodů pracovali stále méně, až se tato přirozená schopnost téměř zcela v běžné populaci vytratila. Ke znovuobnovení schopnosti s Reiki pracovat slouží tzv. zasvěcení od "mistra Reiki". Nejedná se však o zasvěcení v pravém slova smyslu, nebo ve smyslu, jak je nyní, mnohdy negativně, chápáno. Nečiní člověka nijak výjimečným a nepovyšuje jej nad ostatní. Pouze prostřednictvím daného procesu dochází k obnovení určité funkce jistých energetických center těla. Ani ten, kdo zasvěcení provádí, není klasickým mistrem. Jedná se o zcela normálního člověka, který však za sebou má nejvyšší stupeň zasvěcení (III. stupeň), při kterém může zasvěcení do Reiki sám dál předávat a práci s energií reiki vyučovat. Vzniká tak linie mistrů Reiki, ve které byl prvním MIKAO USUI. Zmíněný III. stupeň zasvěcení je nejvyšším, který lze na Zemi používat. Při II. stupni zasvěcení je člověk příjmu Reiki otevřen přibližně z 98% stupně třetího. Může pracovat na dálku, přičemž vzdálenost mezi terapeutem a léčeným není nijak omezena, může Reiki posílat do různých situací, dokonce i časově před či po. Při II. stupni lze pomocí Reiki čistit prostory místností, nabíjet je pozitivní energií apod. Stejně tak je možné pozitivně ovlivňovat potravu nebo i léky. Při I. stupni zasvěcení dochází k otevření přibližně z 30%. Léčit je možno sebe i druhé přiložením dlaní na tělo. Terapeut pracující s Reiki nepředává svou vlastní energii. Je pouze kanálem, skrze nějž energie sama proudí do patřičných míst.

V dnešní době panuje o Reiki mnoho negativních mýtů, vyvolávající v lidech nedůvěru a liché obavy. Ti pak přicházejí o úžasné možnosti, které Reiki umí poskytnout. Zde opět platí mé oblíbené a pravdivé rčení, že "všechny strasti světa plynou z nevědomosti". I já sám jsem si díky nevědomosti držel Reiki několik let od těla. Dnes jsem vděčný za to, že Reiki mohu používat a pomáhat tak lidem i zvířatům a Reiki dál, jako mistr, šířit při zasvěcování dál!

NEZAŘAZENO

Důležitost zpětné vazby v terapii

Ať už se jedná o EFT nebo regresi, je zpětná vazba (informace o tom, jak se klient cítí po prvním sezení) a dokončení terapeutického procesu pro úspěch terapie zcela zásadní. Budeme-li hovořit o technice regresní terapie, je vyjímečné, aby bylo jedno zadání (problém, s kterým klient přišel) vyřešeno a terapie na dané téma byla hotová (ukončená) během jediného sezení. I Metoda EFT, která je v porovnání s regresní terapií rychlejší, vyžaduje zpětnou vazbu, a to i přesto, že se klientovi již po prvním sezení uleví. Pokud totiž nedojde ke zpracování všech aspektů problému, které se mnohdy v celé své kráse ukáží až po odstranění akutních projevů, může se jeho problém, dříve či později, skutečně vrátit. Pokud úleva trvá, není však úplná nebo dostatečně výrazná, i zde je nutné dát terapeutovi zpětnou vazbu, aby mohl stanovit další postup, v terapii pokračovat a dokončit ji. Když jdeme k lékaři s běžnou angínou nebo chřipkou, tak nám také není divné, že nás pozve za 14 dní na kontrolu. A to i přesto, že se cítíme po jeho medikaci zdrávi nebo nám předepsané léky nepomohly. První terapeutické sezení bývá více poznávací, klient si osvojuje techniku, se kterou se pracuje. U Metody EFT se odstraňují nejsilnější bloky, řeší se s akutní projevy problému. Poté následuje časová prodleva 10 až 14 dní, během které účinek terapie tzv. dojíždí a začínají se obvykle u klienta projevovat změny. Ne vždy musí být razantní a viditelné, klient je někdy nemusí vůbec pozorovat. To, že k nim došlo, si často uvědomí právě až po konzultaci s terapeutem. Při druhém sezení se mimo jiné pracuje s tím, co nového se po prvním ukázalo. Jde se více do hloubky, hledají a zpracovávají se další aspekty tématu. Při následném sezení, je-li nutné (opět je vhodná zpětná vazba terapeutovi), se zpravidla vše již dokončuje. U regrese se při úvodním sezení pracuje na prvním, případně i druhém typu engramických řetězů (běhů), případně se řeší fenomén přivtělených duší. Při následných sezeních se pak zpracovávají další typy engramických řetězů a celá terapie se dokončuje. Teprve až po zpracování všech běhů lze říci, že je regrese na dané téma hotová a lze očekávat adekvátní výsledky!

Rozdíly mezi regresí a EFT

Srovnám-li krátce obě tyto mnou používané terapeutické metody, tedy Hlubinnou abreaktivní psychoterapii a metodu EFT, musím hned na začátku říci, že se skvěle doplňují a na lidskou psychiku nazírají podobně. Obě také dokáží efektivně řešit prakticky stejné problémy.

Metoda EFT je pro klienta výrazně méně náročnější a méně "invazivní" (klient si nemusí opakovaně znovu dlouze prožívat nepříjemné traumatické události jako při regresi). Je také rychlejší (jedno sezení trvá max. 1,5h, u regrese jsou tomu 3 až 4 hodiny). Metoda EFT vidí příčinu našich potíží (nemocí, strachů, bolestí atd.) v poruše energetického systému člověka, ke které mohlo dojít při některém prožitém traumatu v minulosti, případně i jinak. Při terapii se pak jemnou technikou pracuje především se současnými vnějšími projevy potíží. Regresní terapie přímo cíleně hledá, nachází kontaktuje dávné traumatické události, ve kterých právě spatřuje příčinu současných potíží. Narozdíl od metody EFT je regrese více "poznávací" a klientovi umí zodpovědět otázky typu "proč se mi to děje", neboť dokáže nahlédnout i hluboko do minulosti (tzv. minulé životy). Klient má při regresi tudíž možnost mimo jiné pochopit a "vidět", co v jiném svém vtělení udělal špatně, co se mu nepodařilo zdárně vyřešit a jaké to má nyní následky. Regrese více problém klienta zkoumá z duchovního hlediska. Metoda EFT je pak operativnější a lze ji použít prakticky kdekoliv, kdykoliv, a to i v akutních případech (úrazy apod.). Metodu EFT lze také úspěšně aplikovat sám na sobě. V každém případě mají obě metody srovnatelné výsledky! A ještě jedno významné plus je třeba metodě EFT přiřadit, a sice, velmi úspěšně pracuje i s lidmi, kteří jsou pod silným a dlouhodobým vlivem psychofarmak. Ta naopak snižují schopnost vybavování si, která je podstatou práce regresní terapie.

PROČ JE TERAPEUTICKÁ PRÁCE PLACENÁ?

Dotaz a odpověď na něj:

"Četla jsem vaše stránky. Není vám hloupé si za dar uvádět lidi do minulých životů brát peníze??? Wikina"

Vážená paní (slečno) Wikino, obávám se, že jste si mé internetové stránky nepřečetla důkladně. Nebo, jak jste dospěla k názoru, že terapeutická práce je darem? Rád bych také hned v úvodu podotknul, že uvádět lidi do tzv. minulých životů rozhodně není primárním cílem regresní terapie. Jejím cílem je, jak můžete zjistit po pozorném pročtení mých stránek, hledat v minulosti člověka traumatické události a ty pak technikou Hlubinné abreaktivní psychoterapie zpracovávat, a tím klientovi pomoci od jeho potíží. Za tím, aby člověk mohl úspěšně takovou terapeutickou práci vykonávat stojí desítky až stovky hodin práce na sobě nejen při psychoterapeutickém výcviku, který je nutné úspěšně absolvovat a techniku terapie se naučit, ale také při stálém průběžném vzdělávání a účasti na dalších průběžných školeních a výcvicích. Tak je tomu u Hlubinné abreaktivní psychoterapie i u metody EFT, kterou ve své psychoterapeutické praxi používám. Základní terapeutický metody EFT je dokonce akreditován Ministerstvem školství ČR jako oficiální vzdělávací program. Do terapeutického vzdělání jsem já osobně investoval několik desítek tisíc korun a další průběžně investuji, abych svou práci odváděl stále vysoce kvalitně a profesionálně. Nejedná se tedy o žádný "dar shůry", jak se, mylně, a je vás takto smýšlejících stále bohužel poměrně mnoho, domníváte. Terapeutická práce je v mnoha ohledech práce jako každá jiná. Samozřejmě má svá specifika a přísné požadavky na člověka, který ji chce vykonávat a je jistě přinejmenším vhodné, aby měl terapeut rád práci s lidm, lze se ji však naučit. Také rozhodně nejsem z těch, kteří jsou přesvědčeni, že za "dary", jako je třeba schopnost léčit, vidět auru, přijímat poselství automatickou kresbou či písmem apod., by se neměly přijímat peníze. I zde se jedná o práci, která zabírá čas, to nejdůležitější, co zde na Zemi pro sebe máme. A věnuje-li jej člověk někomu jinému na svůj úkor, pak je zde jistě něco špatně. A právě peníze jsou, podle mne, dobrým nástrojem k tomu, aby tomu tak nebylo....

Na veškerý text na tomto webu a na webech, na které odkazuje, se vztahují autorská práva! Jakékoli kopírování a jiné šíření je ZAKÁZÁNO !!!